“Mulťák:” Záhadné 15% pravidlo

Analyzoval jsem data z etiket 14 multivitaminových ovocných šťáv, nektarů a nápojů. Moje zjištění? Ve všech je stejné množství přidaných vitamínů. Pouze u vitaminu A alternuje mezi 0,12 mg a 0,24 mg na 100 ml a u vitaminu C mezi 12 mg a 24 mg na 100 ml. U všech ostatních vitaminu jsou data shodná. Jen se liší zastoupení vitamínů.

Nezáleží tedy na tom, kolik výrobek stojí. Ani kolik v sobě obsahuje cukru, ovocné složky, umělých sladidel. Všechny obsahují totožné množství přidaných vitamínů, u většiny z nich to je 15% doporučené denní dávky. Stejně tak to ale hovoří o původu vitamínů v těchto nápojích: Jsou uměle přidané. Žádný ze 14 vzorků se neskládá pouze z přírodních surovin, nýbrž vždy obsahuje uměle přidané vitamíny.

To v praxi znamená, že když si koupíte mulťák s myšlenkou na zdravé vitamíny, zkonzumujete relativně vysoké množství cukru (u 100% šťáv je tento cukr přirozeným obsahem, jinak je přidaný) a případně umělých sladidel, abyste doplnili vitaminy, které jste mohli přijmout jako tabletku a zapít sklenicí vody. Anebo lépe, mohli jste je získat ve vyvážené stravě z jiných potravin.

Otázkou zůstává, proč je množství těchto vitaminů stejné. Je to legislativou EU? ČR? Nebo je to dáno prefabrikovanými aditivy, které se dávkují v přesně daném množství a které si všichni výrobci kupují ze stejného zdroje?

Graf ukazuje závislost doporučených denních dávek vitamínů na ceně produktu. Ostatní vitaminy, pokud jsou v džusu obsazeny, mají ve 100 ml 15% doporučené denní dávky, kopírují tedy průběh vitaminu E. Z grafu je jasně vidět, že množství vitaminu je nezávislé na ceně.

Sítě, nejen sociální

Síť, graf, je celek propojených uzlů. Je to vlastně zase systém. Soubor vrcholů propojených hranami. Z pohledu matematiky je to velmi cenná věc. Zejména pro modelování. Můžeme vytvářet modely složitých systémů a díky tomu snadněji usuzovat o chování systému.

Problém sedmi mostů města Královce je již dávno vyřešen. Díky síti. Co ale právě ty sociální sítě? Může nám být pohled na sociální síť jako na graf k něčemu užitečné? K něčemu lepšímu než k roztřídění svých přátel do různých skupin?

Určitě, zkuste si provést analýzu svých facebookových přátel na WolframAlpha a sjeďte si až do části, kde máte z přátel vytvořenou síť. Podle ní máte přátele rozřazené do jednotlivých kategorií, které odpovídají termínům z teorie grafů. Pak vidíte, kteří z vašich přátel jsou uvnitř vaší sítě přátel, kdo naopak na okraji. Kdo v síti nejvíce lidí spojuje a kdo mezi nimi vytváří mosty. Dokázali byste taková data využít v praxi? A jak?

Vše je systém

Všimli jste si toho, že vše je systém? Soubor souvisejících částí. Třeba taková kniha je úžasný systém. Soubor svázaných stránek, ve kterých je ukryt text, který na sebe navazuje tak, jak jsme zvyklí knihu číst. A podle rozlišovacích úrovně pak i každá stránka je systém. Vlastně i každé vlákno papíru je systém. Záleží jak se na to díváte.

I text je systém. Písmena tvoří slova, ty věty a ty pak odstavce. Vyprávění je systém. V hodině jsme se zaměřili na pohádku o perníkové chaloupce. Jednotlivé věty představovaly prvky systémy. Jejich vztahy pak vyplynuly především z obsahu a významu jednotlivých vět.

Za domácí úkol jsme měli provést podobnou analýzu další pohádky. Narazil jsem ale na řadu problémů. Jaké vztahy jsou důležité a jaké zanedbávám? Měl jsem problém držet se jednoduchého standardu pro určení vazeb mezi větami. Zvláštní mi přišlo, že vazeb mám opravdu málo, oproti třeba již zmíněné perníkové chaloupce. Chtěl bych jich mít víc, ale jaké? Pokračování (i s grafem) příště…

Vitamín C: Mé soukromé peklo datové žurnalistiky

V předmětu Datová žurnalistika se zabýváme nealkoholickými sladkými nápoji. Naším úkolem bylo zjistit data o cukrech a kaloriích v nich obsažených a následně během semestru z těchto dat připravit vizualizaci a článek.

Já jsem pro začátek “vykradl” na webu dostupnou databázi nápojů. Když se pak vyučující Šlerka ptal, co nám na těch datech přijde zajímavé, nevěděl jsem. Že v sobě sladké nápoje mají cukr a jsou energetické, mi nepřišlo zajímavé. Že džusy mají v sobě cukr a jsou energetické, mi také nepřišlo zajímavé. Zkrátka v datech jsem neviděl žádný konflikt.

Jenže pak právě spolužáci začali střílet, že džusy jsou ještě kaloričtější než limonády. A začali tak nadržovat limonádám. Těm chemickým nápojům, kde se cukr do kotle nahazuje lopatou. To jsem nemohl nechat být a říkal jsem si, že ten cukr v ovocných džusech přece musí být hodnější. Že z ovoce nemůže vzejít nic zlého. Přece jsou v nich nějaké vitamíny!

Tak jsem to začal zkoumat na internetu a narazil na velice zajímavý článek: Why Your Orange Juice Is Slowly Killing You. Píše se v něm, že obsah vitaminu C nevyvažuje obsah cukru v džusu. Že ovoce je lepší jíst v celku. Nakonec ty ohlasy, že džusy jsou stejně špatné jako limonády, nejsou tak daleko od pravdy. Rozhodl jsem se tedy srovnat pomerančový džus s pomerančem. A brokolicí. No jo, jenže na datovou žurnalistiku je to nějak málo dat. Co jablečné džusy? Nemají skoro žádný vitamin C. Tak v čem jsou tedy lepší, než limonády?

Konec výmluv, proč se mi až doteď nepodařilo udělat ani polovino toho, co mým spolužákům. Je třeba zajít do terénu a zjistit jak jsou na tom džusy doopravdy. “Multivitamín” – není to krásný název pro obyčejný džus? Tak nějak implikuje, že je plný vitamínů, instatního zdraví a štěstí. Pojďme se na něj podívat!

Jak na správný graf

To bylo téma poslední hodiny Datové žurnalistiky, které jsem se účastnil. Důležitou částí bylo vyjádřit to důležité z datové sady, kterou mám. Teda já stále žádnou nemám. Pracovalo se kolektivně na datech jednotlivců na tabuli. Tvorba grafické koncepce probíhala následovně: Zjištění důležitých vlastností, které ve svých datech mám. Množství cukru, objem, energetická hodnota, název, druh. Pak jsme se dostali  do cyklické fáze vymýšlení grafické podoby.

Nejdřív padl návrh a pak verifikace, zda dostatečně dobře zobrazuje požadované vlastnosti. Pak nový návrh a opětovná verifikace. Mnohdy nám vlastně vyšlo, že nejlepším výsledkem je jednoduchý sloupcový graf nebo stejně běžné grafy.

V hodině se naplno projevila pro mne temná strana datové žurnalistiky. Zaslepení senzací se snažíme vymýšlet i takové věci, jako je “jak dlouho musím cvičit, aby zmizela ta kola, co jsem měl k obědu.” Připomíná mi, jak je naše společnost rozbitá. Ach, to bolí.

Web verze RIP.0

Kdo vlastně ještě “surfuje” na webu? Matně si vzpomínám, co to vlastně znamenalo. Nastává éra webu na sklonku webu. (Podivná větná konstrukce je zde naschvál.) Webové stránky se bez pozdvižení obočí veřejnosti přeměnily na webové aplikace. Když si čtete tyto řádky, myslete na to, že web složený ze stránek je minulostí. Kdy naposledy jste byli na stránce, jejíž obsah bylo plně statické HTML?

Zapamatujte si ještě tyto řádky na dožívající službě pro vedení blogýsků. Zapamatujte si blogy, tak jak jsou. Personalizované podle gusta autora. Brzy je převálcují uniformní služby jako Medium, Svbtle nebo i obyčejné fejsbuky. Nudný obsah totiž povyšují do vlastní ekosféry. Vznikají velmi sofistikované systémy pro práci s obsahem.

Přichází éra webových a mobilních aplikací na míru. Tvořit stále může každý, ale jiným způsobem. Už si nevytvořím vlastní statické stránky plné designerských prohřešků, ukradených kousků kódu a syntaktických chyb. Svěřím své dílo do rukou aplikací–profesionálů. Tato aplikace můj obsah ponese na vyšší úroveň a potěší tak mě i moje publikum.

Manovich: Principy variability

Jeden z principů nových médií podle Manoviche je variabilita. To, že je dílo uloženo digitálně a je modulární, umožňuje dílo mít ve více verzích. Je variabilní a je možné ho různě skládat a interpretovat.

Za úkol jsem dostal přidat příklady k jednotlivým případům principu variability:

1. Uložení v mediální databázi. Lze získávat díla v různém rozlišení, formě, i obsahem.
2. Více rozhraní nad stejnými daty. Příkladem prvních dvou principů budiž YouTube. Umožňuje přehrávat videa v různých rozlišení, s titulky a bez, přehrávat od určitého času, na různých zařízeních.
3. Využití informací o uživateli. Kromě YouTube třeba i Google Play Music sleduje poslech uživatele a nabízí mu další skladby, podle toho, co by se mu mohlo líbit. To je dokonce dál, než původně Manovich zamýšlel. Dnes jeho představě spíš odpovídá třeba responzivní design webových stránek.
4. Interaktivita větvového typu. Typickým příkladem je eshop – k předmětům uživatel klasicky přistupuje podle kategorií.
5. Hypermédia. Hry na facebooku – sdílení úspěchů. Sociální tlačítka v každém článku, pinboardy a podobné oldschool věci.
6. Pravidelné aktualizace. Twitter, Facebook a sociální sítě vlastně na aktualizacích stojí. Aktualizace stavu…
7. Stupňovatelnost. “Metafora mapy”? Google Maps!

Psaní o datech: Potřebujete konflikt

Posledně jsem zmínil, proč je důležité mít při psaní o datech příběh. Na další hodině mnohokrát padlo ještě slovo konflikt. Příběh zkrátka potřebuje zápletku. Nestačí napsat: Šel jsem na záchod a vyčůral jsem se. To není zajímavé. Zajímavější je: Šel jsem na záchod a nevyčůral jsem se.

Ilustruje to i situace, na kterou poukazuje Pavel Šafr článkem v Reflexu. Policie uvolnila informace o tom, že Jana Nečasová (Nagyová) dostávala luxusní šperky od různých lidí. V situaci, kdy se všechny další informace k případu přísně tají (konflikt). “Data” o majetku Jany Nagyové jsou jak stvořená pro článek: Vysoká státní úřednice, přítelkyně tehdejšího premiéra, měla hodně drahých věcí. Pro spoustu lidí se peníze a post ve veřejné správě vylučují. Jasný konflikt.

Bohatství Nečasové a informace o něm nejsou tolik předmětem datové žurnalistiky (i když by jistě také mohly být). Konflikt je ale obecný princip pro článek, a je třeba ho přenést i k datům. V předmětu, kde se jimi zabýváme, jsme zkoumali obsah energie v nápojích. Ačkoliv mi celá řada konfliktů přišla absurdně zavádějící, v podstatě má každý student svůj vlastní konflikt nad velice podobnými daty. Třeba, že ovocné džusy obsahují více energie než slazené nápoje. Mnoho lidí by očekávalo něco jiného.

Vivala.cz: jak jsem se spálil

Když mi od Bandzone.cz přišel email, že spolupracují na projektu přímého prodeje hudby v Čechách, zaradoval jsem se. O několik měsíců později už se neraduji. Běduji.

Ano podařilo se mi na Vivalu nahrát album své kapely a dokonce prodat několik alb i písniček, ale peníze, které fanoušci mojí kapely zaplatili, jsem nikdy neobdržel. Vivalu jsem se snažil urgovat emailem. Bez odpovědi. Telefonicky – volané číslo nebylo nikdy dostupné. Nakonec jsem napsal na Facebook a někdo se mi telefonem ozval s tím, že moji situaci vyřeší. Následně jsem obdržel email, ve kterém mi bylo sděleno, že platbu obdržím s další várkou plateb (tj. zhruba za měsíc a půl).

Neměl jsem moc časů se rozčilovat, jaktože mi peníze nepošlou okamžitě, tak jsem čekal. 20. února, datum další várky plateb, opět žádné peníze nepřišly. Nikdy žádné peníze nepřišly. Před touto službou Vás varuji. Varovat by vás mělo i uživatelské rozhraní Vivala.cz při prodeji vašich skladeb:

Údaje, které do Vivala.cz jednou zadáte, již nelze změnit. Jediný způsob, jak můžete Vaše údaje změnit je poslat email. Je snadné podvrhnout adresu odesilatele a změnit jakýkoliv údaj (třeba číslo účtu, na který se vyplácí peníze). Nebo cenu alba. Jenže na žádné mé emaily již nikdo nereagoval od chvíle, kdy se mi jednou podařilo podat žádost na změnu ceny alba. Navíc kontaktní email pro uživatele (uzivatele@vivala.cz) neexistuje – zaslané emaily se vrací. Vivala se zákazníky sporadicky komunikuje maximálně na Facebooku.

Moje rada zůstává: Od Vivala.cz ruce dál!

Pokud se někdo chce k tomuto textu vyjádřit, laskavě použije komentář pod ním.