Závěrečné myšlenky k datové žurnalistice

Uběhl semestr, ve kterém jsme si hráli na datové žurnalisty. Myslím, že většina věcí, které jsme si o ní řekli, patřila obecně do žurnalistiky. A zmáčknout tolik informací do jediného kurzu nelze. Nicméně nechápu, proč jsem si tu neodlišnost datové žurnalistiky uvědomil až teď. Hlavní rozdíl, který v datové žurnalistice spatřuji, je důraz na zpracování a vizualizaci "velkých" dat. Vlastně nevím, jak ta data mám nazvat. Ona totiž nejsou velká ve smyslu Big data. Ale nejspíš jsou strukturovaná a na jejich zpracování použiji specializovaný nástroj, matematiku a grafy. Toť asi můj pokus o popsání těch dat.

Moje snažení stát se datovým žurnalistou a napsat alespoň pidičlánek mi nadlouho uvízne v hlavě. Hlavně asi to, jak jsem se kvůli vlastní neschopnosti přiřadit tomu dostatečnou důležitost dostal do skluzu. A taky ta chvíle, když se vyučující Šlerka zeptal, co na těch datech shledávám zajímavé, a nepřišlo mi na nich asi nikdy nic moc zajímavé a jen jsem žasl, co na nich vidí ostatni.

Je jasné, že byť mám technicky k DŽ blízko, nemám pro ni nejspíš vlohy. Nejlepší by bylo, kdybych stál na straně jeji konzumace. Dovedu ocenit pěkné grafy a štve mně, když jiné používají špatné měřítko. Ale vymýšlet pěkné grafy je mnohem obtížnější, než jsem si myslel.

Na závěr mi z hodin uvízla ještě jedna důležitá otázka datové i nedatové žurnalistiky: "Co tím chcete říct?" Tu si ponesu jako standartu ma vrcholu mých znalostí, které si z kurzu odnáším.

Co je Open Refine a k čemu je dobrý

Open Refine (dříve Google Refine) je nástroj na čištění dat. Hodně by se s ním vyblbli asi při přechodu na nový registr vozidel. Asi trocha nadsázky, ale je pravda, že právě to je jeden případ, kdy Open Refine využijete. Když totiž získáte data ze různých zdrojů, ne vždycky jsou stejná, byť mohou být všechna správná.

Jednou třeba uvedete váhu v setinách gramu, jinde v desítkách miligramů. Google Refine je připraven vám pomoci. Vůbec zbavte se jednotky v buňce a přesuňte si ji pěkně do záhlaví. Data ať jsou pěkně číselná.

Open Refine není o vzorcích, dynamických tabulkách nebo něčem takovém. Před vámi leží stále vaše data, která zpracováváte. OR je o hromadných úpravách, které provádíte nad vámi vybranou podmnožinou dat. Ty můžete vybírat pomocí Facetů – seskupení podle hodnot v jednom sloupci, nebo podle filtrů, které na daty vyhledávají. Ještě silnější je Cluster, který vám pomůže seskupit podobné hodnoty na základě statistických funkcí. Na pečlivou transformaci hodnot v řádcích použijete nástroj Transform, kdy si můžete polaškovat s hodnotou v programátorském stylu.

Jedno video řekne více než tisíce slov, proto neváhejte navštívit domovskou stránku a na tři videa o Google Refine se tam podívat. Kdo se rozhodne nástroj vyzkoušet, stáhne ho tamtéž. Z toho, že se program spouští jako webový server a k aplikaci se přistupuje přes prohlížeč, nemusíte mít strach, je to intuitivní.

Kmotrovy výrobky a Babišland

“Koupí Vodňanského kuřete sypete peníze do kapsy Babišovi,” stálo, pokud si dobře pamatuji, v jednom deníku, kterým se zabývali mí spolužáci ve škole. Je to hodně zkratkovité tvrzení, ale je pravda, že z každého výrobku Agrofertu, který si koupíte, má zisk i osobně Andrej Babiš. Zisk je naprosto normální věc a není třeba to, že má na něčem Babiš osobní zisk nějak démonizovat.

Zajímavé ale je, kolik výrobků v našich krámech pochází právě z Agrofertu. Pokusili jsme se na to jít nejprve přes ochranné známky, ale příliš úspěchů jsme nezaznamenali. Proto jsme nyní začali vytahovat z webů seznamy produktů potravinářských firem z koncernu Agrofert.

Mým stále přiděleným podnikem (Když je babiš ministr financí, nedá se hovořit už o národním podniku?) je KMOTR – Masna Kroměříž a. s. Je to zajímavé spojení Babiš – Kmotr. Každopádně společnost má na svých stránkách 94 výrobků, především masných, nepočítám dárkové koše z nich složených ani propagační materiály jako trička. Z těch je 52 v kategorii Obchodní zboží, to znamená produkty, které si kupujete v rámci pultového prodeje a značku Babiš Kmotr na nich nenajdete.

V Picase jsem vytvořil rychlou koláž, na kterou se vešlo 84 Kmotrových produktů. Jsem zvědavý, zda se nám podaří udělat takovou koláž za celý Agrofert.

Babišland a ochranné známky

Současný ministr financí Andrej Babiš řekl: Co je dobré pro mé podniky, je dobré i pro běžné občany. Apatická česká populace zůstává vůči takovému tvrzení apatická. Co vlastně jsou Babišovy podniky a kde všude se setkáváme s jeho výrobky? V rámci Datové žurnalistiky jsme se to rozhodli zjistit.

Rozhodli jsme se prozkoumat ochranné známky, které vlastní potravinářské podniky z koncernu Agrofert. Osobně jsem zjistil, že mnoho z nich je mi neznámých. Většina z nich je nepoužívaných. Zkoumal jsem KMOTR – Masna Kroměříž a. s. a její známky z většiny nelze vidět v obchodech. Její výrobky naopak nemají většinou zaregistrovanou ochrannou známku.

Při svém zkoumání jsem našel několik zajímavostí. Kmotr je například vlastníkem slovní ochranné známky BARON vztahující se na masné výrobky, zejména salámy. Slovenský Púchovský mäsový priemysel, a.s. vyrábí salámy pod značkou Baron. Kmotr tak nejspíš blokuje prodej těchto salámů u nás, přestože sám známku nijak nepoužívá.

Jak si v Agrofertu pomáhají navzájem, je zase příklad použití známky Sedlácký salám. Ten totiž neprodává Kmotr Babiš, ale Kostelecké uzeniny. Zasmál jsem se také u tohoto komentáře – upozorňuje na salám Hádes (slovní ochranná známka) a jeho mytologický význam. Uvede vás totiž nejspíš do říše mrtvých. Není divu, že se salám už nevyrábí.

“Mulťák:” Záhadné 15% pravidlo

Analyzoval jsem data z etiket 14 multivitaminových ovocných šťáv, nektarů a nápojů. Moje zjištění? Ve všech je stejné množství přidaných vitamínů. Pouze u vitaminu A alternuje mezi 0,12 mg a 0,24 mg na 100 ml a u vitaminu C mezi 12 mg a 24 mg na 100 ml. U všech ostatních vitaminu jsou data shodná. Jen se liší zastoupení vitamínů.

Nezáleží tedy na tom, kolik výrobek stojí. Ani kolik v sobě obsahuje cukru, ovocné složky, umělých sladidel. Všechny obsahují totožné množství přidaných vitamínů, u většiny z nich to je 15% doporučené denní dávky. Stejně tak to ale hovoří o původu vitamínů v těchto nápojích: Jsou uměle přidané. Žádný ze 14 vzorků se neskládá pouze z přírodních surovin, nýbrž vždy obsahuje uměle přidané vitamíny.

To v praxi znamená, že když si koupíte mulťák s myšlenkou na zdravé vitamíny, zkonzumujete relativně vysoké množství cukru (u 100% šťáv je tento cukr přirozeným obsahem, jinak je přidaný) a případně umělých sladidel, abyste doplnili vitaminy, které jste mohli přijmout jako tabletku a zapít sklenicí vody. Anebo lépe, mohli jste je získat ve vyvážené stravě z jiných potravin.

Otázkou zůstává, proč je množství těchto vitaminů stejné. Je to legislativou EU? ČR? Nebo je to dáno prefabrikovanými aditivy, které se dávkují v přesně daném množství a které si všichni výrobci kupují ze stejného zdroje?

Graf ukazuje závislost doporučených denních dávek vitamínů na ceně produktu. Ostatní vitaminy, pokud jsou v džusu obsazeny, mají ve 100 ml 15% doporučené denní dávky, kopírují tedy průběh vitaminu E. Z grafu je jasně vidět, že množství vitaminu je nezávislé na ceně.

Vitamín C: Mé soukromé peklo datové žurnalistiky

V předmětu Datová žurnalistika se zabýváme nealkoholickými sladkými nápoji. Naším úkolem bylo zjistit data o cukrech a kaloriích v nich obsažených a následně během semestru z těchto dat připravit vizualizaci a článek.

Já jsem pro začátek “vykradl” na webu dostupnou databázi nápojů. Když se pak vyučující Šlerka ptal, co nám na těch datech přijde zajímavé, nevěděl jsem. Že v sobě sladké nápoje mají cukr a jsou energetické, mi nepřišlo zajímavé. Že džusy mají v sobě cukr a jsou energetické, mi také nepřišlo zajímavé. Zkrátka v datech jsem neviděl žádný konflikt.

Jenže pak právě spolužáci začali střílet, že džusy jsou ještě kaloričtější než limonády. A začali tak nadržovat limonádám. Těm chemickým nápojům, kde se cukr do kotle nahazuje lopatou. To jsem nemohl nechat být a říkal jsem si, že ten cukr v ovocných džusech přece musí být hodnější. Že z ovoce nemůže vzejít nic zlého. Přece jsou v nich nějaké vitamíny!

Tak jsem to začal zkoumat na internetu a narazil na velice zajímavý článek: Why Your Orange Juice Is Slowly Killing You. Píše se v něm, že obsah vitaminu C nevyvažuje obsah cukru v džusu. Že ovoce je lepší jíst v celku. Nakonec ty ohlasy, že džusy jsou stejně špatné jako limonády, nejsou tak daleko od pravdy. Rozhodl jsem se tedy srovnat pomerančový džus s pomerančem. A brokolicí. No jo, jenže na datovou žurnalistiku je to nějak málo dat. Co jablečné džusy? Nemají skoro žádný vitamin C. Tak v čem jsou tedy lepší, než limonády?

Konec výmluv, proč se mi až doteď nepodařilo udělat ani polovino toho, co mým spolužákům. Je třeba zajít do terénu a zjistit jak jsou na tom džusy doopravdy. “Multivitamín” – není to krásný název pro obyčejný džus? Tak nějak implikuje, že je plný vitamínů, instatního zdraví a štěstí. Pojďme se na něj podívat!

Jak na správný graf

To bylo téma poslední hodiny Datové žurnalistiky, které jsem se účastnil. Důležitou částí bylo vyjádřit to důležité z datové sady, kterou mám. Teda já stále žádnou nemám. Pracovalo se kolektivně na datech jednotlivců na tabuli. Tvorba grafické koncepce probíhala následovně: Zjištění důležitých vlastností, které ve svých datech mám. Množství cukru, objem, energetická hodnota, název, druh. Pak jsme se dostali  do cyklické fáze vymýšlení grafické podoby.

Nejdřív padl návrh a pak verifikace, zda dostatečně dobře zobrazuje požadované vlastnosti. Pak nový návrh a opětovná verifikace. Mnohdy nám vlastně vyšlo, že nejlepším výsledkem je jednoduchý sloupcový graf nebo stejně běžné grafy.

V hodině se naplno projevila pro mne temná strana datové žurnalistiky. Zaslepení senzací se snažíme vymýšlet i takové věci, jako je “jak dlouho musím cvičit, aby zmizela ta kola, co jsem měl k obědu.” Připomíná mi, jak je naše společnost rozbitá. Ach, to bolí.

Psaní o datech: Potřebujete konflikt

Posledně jsem zmínil, proč je důležité mít při psaní o datech příběh. Na další hodině mnohokrát padlo ještě slovo konflikt. Příběh zkrátka potřebuje zápletku. Nestačí napsat: Šel jsem na záchod a vyčůral jsem se. To není zajímavé. Zajímavější je: Šel jsem na záchod a nevyčůral jsem se.

Ilustruje to i situace, na kterou poukazuje Pavel Šafr článkem v Reflexu. Policie uvolnila informace o tom, že Jana Nečasová (Nagyová) dostávala luxusní šperky od různých lidí. V situaci, kdy se všechny další informace k případu přísně tají (konflikt). “Data” o majetku Jany Nagyové jsou jak stvořená pro článek: Vysoká státní úřednice, přítelkyně tehdejšího premiéra, měla hodně drahých věcí. Pro spoustu lidí se peníze a post ve veřejné správě vylučují. Jasný konflikt.

Bohatství Nečasové a informace o něm nejsou tolik předmětem datové žurnalistiky (i když by jistě také mohly být). Konflikt je ale obecný princip pro článek, a je třeba ho přenést i k datům. V předmětu, kde se jimi zabýváme, jsme zkoumali obsah energie v nápojích. Ačkoliv mi celá řada konfliktů přišla absurdně zavádějící, v podstatě má každý student svůj vlastní konflikt nad velice podobnými daty. Třeba, že ovocné džusy obsahují více energie než slazené nápoje. Mnoho lidí by očekávalo něco jiného.

Příběh to “prodává”

Z pondělní hodiny Datové žurnalistiky jsem si odnesl především následující: Příběh je to, co prodává. Nezáleží, jak hustou infografiku vytvoříte, když nepodporuje žádný příběh. Jako bych se vracel k jednomu z článků, ve které tvrdím, že milujeme příběhy. Každý tvořitel obsahu, by to měl nosit v hlavě. I “datový žurnalista.”

Příběh je zkrátka nejpřirozenější formou, jak jsme schopni přijímat informace. Při tvorbě se ptejme: Co chci druhé straně povědět?

Na hodině ještě byla vyřčena jedna myšlenka: Jako žurnalisté bychom měli pomoci ostatním lidem se rozhodovat.

Právě poskytování informací za účelem podpoření rozhodování ostatních mi uvízlo v hlavě a zabránilo dávat na hodině pořádně pozor. Kde je totiž hranice, kdy se čtenář ještě rozhoduje svobodně a ne jen tak, jak mu řekneme? Můžeme mu říkat, jak se má rozhodovat? Co třeba volební kalkulačka? Jaký nám asi ona říká příběh?

Člověk udělá všechno, co se mu řekne.

Sám jsem odpoledne po hodině zkusil cheeseburger v restauraci McDonalds na Strakonické. Můžu říct: “Nechutnal mi, byl jak polystyren.” Můžu říct: “Nejezte v mekáči číze, jsou jak polystyren.” Můžu říct: “Nejezte nic v mekáči, není to zdravý.” Sám jsem si ale ještě týž den večer dal ve Vídni na nádraží (Le) Big Mac. Byl dobrej. Nejezte v mekáči. Pijte Duff.