sobota 22. února 2014

Příběh to “prodává”

Z pondělní hodiny Datové žurnalistiky jsem si odnesl především následující: Příběh je to, co prodává. Nezáleží, jak hustou infografiku vytvoříte, když nepodporuje žádný příběh. Jako bych se vracel k jednomu z článků, ve které tvrdím, že milujeme příběhy. Každý tvořitel obsahu, by to měl nosit v hlavě. I “datový žurnalista.”

Příběh je zkrátka nejpřirozenější formou, jak jsme schopni přijímat informace. Při tvorbě se ptejme: Co chci druhé straně povědět?

Na hodině ještě byla vyřčena jedna myšlenka: Jako žurnalisté bychom měli pomoci ostatním lidem se rozhodovat.

Právě poskytování informací za účelem podpoření rozhodování ostatních mi uvízlo v hlavě a zabránilo dávat na hodině pořádně pozor. Kde je totiž hranice, kdy se čtenář ještě rozhoduje svobodně a ne jen tak, jak mu řekneme? Můžeme mu říkat, jak se má rozhodovat? Co třeba volební kalkulačka? Jaký nám asi ona říká příběh?

Člověk udělá všechno, co se mu řekne.

Sám jsem odpoledne po hodině zkusil cheeseburger v restauraci McDonalds na Strakonické. Můžu říct: “Nechutnal mi, byl jak polystyren.” Můžu říct: “Nejezte v mekáči číze, jsou jak polystyren.” Můžu říct: “Nejezte nic v mekáči, není to zdravý.” Sám jsem si ale ještě týž den večer dal ve Vídni na nádraží (Le) Big Mac. Byl dobrej. Nejezte v mekáči. Pijte Duff.