To bylo téma poslední hodiny Datové žurnalistiky, které jsem se účastnil. Důležitou částí bylo vyjádřit to důležité z datové sady, kterou mám. Teda já stále žádnou nemám. Pracovalo se kolektivně na datech jednotlivců na tabuli. Tvorba grafické koncepce probíhala následovně: Zjištění důležitých vlastností, které ve svých datech mám. Množství cukru, objem, energetická hodnota, název, druh. Pak jsme se dostali do cyklické fáze vymýšlení grafické podoby.
Nejdřív padl návrh a pak verifikace, zda dostatečně dobře zobrazuje požadované vlastnosti. Pak nový návrh a opětovná verifikace. Mnohdy nám vlastně vyšlo, že nejlepším výsledkem je jednoduchý sloupcový graf nebo stejně běžné grafy.
V hodině se naplno projevila pro mne temná strana datové žurnalistiky. Zaslepení senzací se snažíme vymýšlet i takové věci, jako je “jak dlouho musím cvičit, aby zmizela ta kola, co jsem měl k obědu.” Připomíná mi, jak je naše společnost rozbitá. Ach, to bolí.
Žádné komentáře:
Okomentovat