Co je Open Refine a k čemu je dobrý

Open Refine (dříve Google Refine) je nástroj na čištění dat. Hodně by se s ním vyblbli asi při přechodu na nový registr vozidel. Asi trocha nadsázky, ale je pravda, že právě to je jeden případ, kdy Open Refine využijete. Když totiž získáte data ze různých zdrojů, ne vždycky jsou stejná, byť mohou být všechna správná.

Jednou třeba uvedete váhu v setinách gramu, jinde v desítkách miligramů. Google Refine je připraven vám pomoci. Vůbec zbavte se jednotky v buňce a přesuňte si ji pěkně do záhlaví. Data ať jsou pěkně číselná.

Open Refine není o vzorcích, dynamických tabulkách nebo něčem takovém. Před vámi leží stále vaše data, která zpracováváte. OR je o hromadných úpravách, které provádíte nad vámi vybranou podmnožinou dat. Ty můžete vybírat pomocí Facetů – seskupení podle hodnot v jednom sloupci, nebo podle filtrů, které na daty vyhledávají. Ještě silnější je Cluster, který vám pomůže seskupit podobné hodnoty na základě statistických funkcí. Na pečlivou transformaci hodnot v řádcích použijete nástroj Transform, kdy si můžete polaškovat s hodnotou v programátorském stylu.

Jedno video řekne více než tisíce slov, proto neváhejte navštívit domovskou stránku a na tři videa o Google Refine se tam podívat. Kdo se rozhodne nástroj vyzkoušet, stáhne ho tamtéž. Z toho, že se program spouští jako webový server a k aplikaci se přistupuje přes prohlížeč, nemusíte mít strach, je to intuitivní.

Qašení vol. 1

Pivo, to jsem si na slavnostech vratislavického pivovaru Konrád nedal. Přišel jsem totiž za úplně jiným zážitkem. Na jednodenní výstavu Qašení vol. 1 s podtitulem Zkoumání prostoru současným uměním. Vystavovali umělci z oboru Vizuální komunikace FA TUL a tajemné skupiny Prostor S. Ke své tvorbě využili prostory staré spilky (prostoru pro kvašení piva) pivovaru, která se dnes již nepoužívá.

V rámci pivních slavností byl prostor obtížně dohledatelný a u vstupu do budovy pivovaru nás přivítala značka o hlazeném prostoru. Prostor nebyl hlazený, zhlazený ani ohlazený, ale chlazený a byla v něm dobrá kosa. Vrata ústila do chodby zakryté starým kusem hadru, aby chlad neunikal. Všude byla vlhkost i notná dávka špíny. Na levé stěně vedly trubky, ze kterých cosi kapalo a teklo po podlaze. Uprostřed chodby trubky polykala černá díra.

Překřížili jsme  jinou chodbu, která je dnes ještě v používání, byla o něco méně špinavá. Za prosklenými dveřmi nás čekala další z těch špinavých. Osvětlení zesláblo. Doprava odbíhaly uličky, které člověka lákaly k návštěvě nejniternějších útrob pivovaru. Naneštěstí je Petr Hostaš, který za tímto projektem stojí, uzavřel páskou.

Vstoupili jsme do Spilky. Hned zkraje stál na stole počítač a několik monitorů. Přišli jsme ještě brzy a umělci své projekty teprve dolaďovali. To byla velká škoda, protože jsem neměl možnost sledovat třeba video-mappingový VJ-ing. Naštěstí jsem mohl přichystaný materiál okusit alespoň z příprav. I tak mě nepřipravenost prostoru, který mohl být otevřen pouze několik hodin, mrzela.

Po schodech se vyšlo do vyššího patra, ve kterém bylo umístěno 18 kádí na kvašení piva. Někteří z umělců umístili své instalace přímo do nich, ostatní vedle nich. Celý prostor byl temný, osvětlovaly ho pouze jednotlivé práce.

Mnozí z umělců využili ve svém díle dataprojektor. Díky vysoké vlhkosti jejich paprsky prořezávali prostor a my zapomněli, že jsme vlastně uvnitř pivovaru. Tohle byl úplně jiný prostor, plný tmy a barev. Od úst nám vycházela pára, jen kdybychom ji mohli vidět.

Místnost byla veliká, až obrovská. Člověku ale připadala malá. Musel jsem myslet na to, jak umělci po žebřících lezou do tři metry hlubokých kádí, aby zde umístili své objekty. V hlavě jsem měl jinak relativně prázdno a vůbec jsem neměl potřebu hodnotit, zda se mi ten nebo ten emitor světla líbí, nebo ne.

Pozoroval jsem, jak prostorem prochází několik prvních návštěvníků, již nepřevyšovali počet umělců, kteří ještě dolaďovali poslední detaily instalací. Jejich stíny se šouraly na ochozu kolem kádí. Jejich snahy zachytit díla fotoaparátem s bleskem nebo maličkým kompaktem…

Některé exponáty byly interaktivní, jen bylo ve tmě obtížné postřehnout jejich ovládací prvky. Celé prostředí bylo spíš prosté, člověku umožnilo přepnout smysly do jakéhosi pravěkého módu a zkoumat v jeskyni difrakční vlastnosti světla.

Barevnost spojovala téměř všechny exponáty. Stejně tak vysoká míra jejich abstrakce a obvykle i minimalismu. To vše ve mně paradoxně vzbuzovalo příjemný pocit. Divné ticho, chlad i samota.

Moje návštěva se chýlila ke konci. Přemýšlel jsem o kýčovitosti pivní pupkovaté kultury, která se odehrávala venku. Jednou z hvězd večerního programu byl Kabát revival. Nedávno pivovar uvolnil amatérsky působící fotografie nahých slečen pózujících na paletách s pivem. Pupkaři i jejich ženy to na facebooku přijali s nadšením.

Naproti tomu stála mladá štíhlá alternativa místních umělců, o jejichž existenci má málokdo tušení. Jejich dílo, byť se převážně zaměřilo jen na tři barvy, mne uvrhlo do relaxovaného stavu a zasloužilo by si větší pozornost. Výstava ukázala, že navzdory tomu, jak se tomu naše kultura snaží bránit, máme kolem sebe spoustu zajímavých lidí, kteří jsou schopní nás vytáhnout z hlubokého panelákového bahna, ve kterém se naše společnost topí až po krk.

K této výstavě bych měl snad jednu výtku. Reagovala pouze na bezprostřední fyzický prostor a jeho vnitřní hodnotu a širší kontext pivovaru přehlížela. Na výstavě jsem neviděl (nebo přehlédl) odkaz k vaření piva. K vidění sice byla jedna míchačka, ale ta zrovna do nádrže, kde pivo kvasí, přímo nepatří.

Jinak to byl opravdu příjemný nevšední zážitek, který byl s venkovní akcí v obrovském kontrastu. Na jednu stranu je dobře, že stojí proti většinovosti stylu pivo-párek-prsa-Nova, na stranu druhou je to škoda, že poptávka po takových akcích je mizivá. Vždyť i tito umělci mají rádi pivo, tak proč jim nedát prostor se k pivní kultuře také vyjádřit a zapojit se do ní.

Kmotrovy výrobky a Babišland

“Koupí Vodňanského kuřete sypete peníze do kapsy Babišovi,” stálo, pokud si dobře pamatuji, v jednom deníku, kterým se zabývali mí spolužáci ve škole. Je to hodně zkratkovité tvrzení, ale je pravda, že z každého výrobku Agrofertu, který si koupíte, má zisk i osobně Andrej Babiš. Zisk je naprosto normální věc a není třeba to, že má na něčem Babiš osobní zisk nějak démonizovat.

Zajímavé ale je, kolik výrobků v našich krámech pochází právě z Agrofertu. Pokusili jsme se na to jít nejprve přes ochranné známky, ale příliš úspěchů jsme nezaznamenali. Proto jsme nyní začali vytahovat z webů seznamy produktů potravinářských firem z koncernu Agrofert.

Mým stále přiděleným podnikem (Když je babiš ministr financí, nedá se hovořit už o národním podniku?) je KMOTR – Masna Kroměříž a. s. Je to zajímavé spojení Babiš – Kmotr. Každopádně společnost má na svých stránkách 94 výrobků, především masných, nepočítám dárkové koše z nich složených ani propagační materiály jako trička. Z těch je 52 v kategorii Obchodní zboží, to znamená produkty, které si kupujete v rámci pultového prodeje a značku Babiš Kmotr na nich nenajdete.

V Picase jsem vytvořil rychlou koláž, na kterou se vešlo 84 Kmotrových produktů. Jsem zvědavý, zda se nám podaří udělat takovou koláž za celý Agrofert.

Babišland a ochranné známky

Současný ministr financí Andrej Babiš řekl: Co je dobré pro mé podniky, je dobré i pro běžné občany. Apatická česká populace zůstává vůči takovému tvrzení apatická. Co vlastně jsou Babišovy podniky a kde všude se setkáváme s jeho výrobky? V rámci Datové žurnalistiky jsme se to rozhodli zjistit.

Rozhodli jsme se prozkoumat ochranné známky, které vlastní potravinářské podniky z koncernu Agrofert. Osobně jsem zjistil, že mnoho z nich je mi neznámých. Většina z nich je nepoužívaných. Zkoumal jsem KMOTR – Masna Kroměříž a. s. a její známky z většiny nelze vidět v obchodech. Její výrobky naopak nemají většinou zaregistrovanou ochrannou známku.

Při svém zkoumání jsem našel několik zajímavostí. Kmotr je například vlastníkem slovní ochranné známky BARON vztahující se na masné výrobky, zejména salámy. Slovenský Púchovský mäsový priemysel, a.s. vyrábí salámy pod značkou Baron. Kmotr tak nejspíš blokuje prodej těchto salámů u nás, přestože sám známku nijak nepoužívá.

Jak si v Agrofertu pomáhají navzájem, je zase příklad použití známky Sedlácký salám. Ten totiž neprodává Kmotr Babiš, ale Kostelecké uzeniny. Zasmál jsem se také u tohoto komentáře – upozorňuje na salám Hádes (slovní ochranná známka) a jeho mytologický význam. Uvede vás totiž nejspíš do říše mrtvých. Není divu, že se salám už nevyrábí.

Sluníčkový Manifest kyborgů Donny Harawayové

Kyborg, spojení člověka a stroje, je utopické stvoření budoucnosti. Alespoň to vyčtu z Manifestu kyborgů. Podtitulek to dokresluje: “Věda, technologie a socialistický feminismus ke konci dvacátého století.” Kdo by si myslel, že je Donna trochu na hlavu, má možná pravdu. Ale hned první věta zní: “Tento esej je pokusem vybudovat ironický politický mýtus věrný feminismu, socialismu a materialismu.”

Klíčovým slovem je zde právě to slovíčko ironický. Člověk pak neví, nakolik jsou to skutečné představy a hlavně přání samotné autorky a nakolik by se měl jen smát. Zbytek textu pak vkládá všechny naděje do kyborga. Stvoření, které smaže všechny rozdíly a hranice. Kyborg nás oprostí od našich biologických omezení. Bude nástrojem rovnosti. A to nelze hovořit o rovnosti pohlaví, protože kyborg smaže takové rozdíly, jako je pohlaví, takže už nepůjde rozlišit. Kyborg bude tím Jedním, “autonomním, mocným, Bohem.”

Jistě už někoho ze čtenářů napadlo, že Harawayová zde vlastně definuje Borgy ze Star Treku. Zajímavostí tedy je, že Manifest vznikl ještě před představením Borgů ve Star Treku (1985 vs. 1989). Tedy vše, co její text oslavuje, Star Trek neguje.

I mně připadá, že text cílí odebrat člověku to, co je lidské. Rozdíly, hranice, omezenost našeho vědomí. Kyborg je vlastně negací člověka. Negací všech jeho základních rysů, všeho, co ho odlišuje od zvířat, a zároveň všeho zvířecího. Biologický základ bude pro kyborga pouze hmotou. Vše ostatní bude božské.

Zdroj a citace: HARAWAY, D. Manifest kyborgů: Věda, technologie a socialistický feminismus ke konci dvacátého století, překlad Jolana Navrátilová; vydáno ve sborníku prací Fakulty sociální studií Brněnské univerzity, Sociální studia 7, 2002, s. 51-58; [online]

Konec duševního vlastnictví, den 1.

Vlastně již žádná změna nenastává, dopředu oznámené ukončení ochrany autorských práv způsobilo chaos ještě dříve, než vešlo v platnost. Obchody, lékárny i kina zejí prázdnotou, Švýcarsko uzavřelo své hranice, v ulicích se potulují špinavé děti, ve vzduchu je cítit zápach armádou pálených těl...

Obžaloba duševního vlastnictví Normana Stephana Kinselly staví na jasných a srozumitelných argumentech. Vyhovíme obžalobě? Dnešní mentální cvičení zní: Co by se stalo, kdybychom zrušili duševní vlastnictví hned teď? Jaký vliv by to mělo na současnou společnost? Myšlenka samotná je poněkud extrémní. Díkybohu, že uvedená změna nemůže nastat ze dne na den. Vyžadovalo by to dlouhodobější vývoj myšlení.

Když se řekne autorská práva, každý si nejspíš vzpomene maximálně na Uložto. Duševní vlastnictví ale dosahuje mnohem dále, než jen na hollywoodskou produkci. Výrazně významnější pro dnešní společnost jsou patenty. Patenty jsou dnes způsobem, jakým je chráněna investice do výzkumu a inovace. Patentová ochrana umožňuje majiteli svůj vynález velice dobře zpeněžit. Je to odměna za jeho práci. Je přiměřená?

Stejně tak jsou autorská práva odměnou i umělcům, kteří mají výhradní právo svůj nápad zpeněžit. Co by se stalo, kdybychom tento kanál zpeněžení umělcům, vynálezcům a ostatním "duševním vlastníkům" odebrali? Kam by se pak tito pánové odebrali? A upadl by svět do chaosu?

Doufejme, že neupadl. Snad by se výrobci pokusili co nejdéle udržet svůj příjem a vyrábět a prodávat svůj výrobek, než by padělatelé (kteří by však už nemohli být nazváni padělateli) začali vyrábět a prodávat tu samou věc levněji, ve stejné kvalitě. Možná by dokonce tu samou věc vylepšili a prodávali její lepší verzi a ještě levněji. Spousta právníků by asi přišlo o práci, ale třeba by si našli zaměstnání jinde. Vznikala by nová pracovní místa v podnicích, které by rozjely výrobu naklonovaných neznačkových produktů.

Nehledě na to, jestli by zůstala zachována ochrana alespoň značky výrobce, zákazník by však měl o trochu práce navíc. Najednou by si musel vybírat z nesmyslně velkého množství téměř totožných produktů. Nízká cena kvalitních produktů by ho mátla. (Všichni politici a zaměstnanci státní zprávy by postupem časem skončili za mřížemi za předražený nákup.)

Vznikla by hospodářská bublina, další průmyslová revoluce. Revoluční přerozdělení bohatství. O výzkum bychom se pár let také nemuseli obávat, všichni by totiž zkoumali metody, jak ochránit svoje duševní vlastnictví bez použití práva. Hippie vláda by pak tyto metody zakázala jako nemorální. Nové způsoby myšlenkového uspořádání [hmoty] přece musí být dostupné každému.

Byť někomu může dnes připadat myšlenka zrušení duševního vlastnictví jako perverzní, ne nutně by se jednalo o negativní změnu. Zvlášť pokud by ta změna probíhala pozvolně – zkracovala by se doba ochrany autorskými právy. Podle Kinselly by se dala současná forma, jakou je chráněno duševní vlastnictví – tedy vyhrazením práv na úrovni legislativy, považovat za perverzní. Zasahuje totiž do vlastnických práv člověka. Na své vlastní kopírce nesmím na svůj vlastní papír okopírovat svůj vlastní výtisk knihy a po té ho třeba prodat. To, že někdo napíše a vydá knihu s vyhrazenými právy, omezuje vykonávání mých vlastních vlastnických práv. A teď co je perverznější?

Konec patentové ochrany by rozhodně neznamenal konec výzkumu, vývoje a inovací produktů. Rozvoj přeci probíhal i před patentovou ochranou. Stejně tak by to nepoložilo zábavní průmysl. Jen by to znamenalo společenskou transformaci. Revoluci. Nové uspořádání. Nový řád. A podobně. Nový úděl. Novou budoucnost. Úsvit rovnováhy. Svobodu. Nový počátek. Zázrak. Nirvanu.

Cédéčko a lá McLuhan

Marshall McLuhan nejspíše rád hovořil s technologiemi. Vyptával se jich na tyto otázky:

1. Jakou činnost/věc/schopnost zlepšuješ?
2. Jakou věc nahrazuješ?
3. Co si bereš z minulosti?
4. Pokud se vyvineš do extrému, co se z tebe stane?

Je to princip, jakým můžeme poznávat věci kolem sebe. Jejich podstatu, jejich původ, jejich směřování. Je pro mne překvapivé, kolik si technologie vypůjčují z dřívějších časů.

Na hodině jsem se pokusil takto hovořit s kompaktním diskem. Zjistil jsem, že to není vůbec snadné. První otázka má snadnou odpověď: Cédéčko zlepšuje přenos a uchování zvukových záznamů. Později se používá i pro uchování a přenos počítačových dat. Věc která je vytlačena cédéčkem je gramofonová deska a kazeta. Jako placatá kulatá věc je vlastně následovníkem gramofonové desky. Zároveň si bere vzorkování z flašinetu.

Obtížná otázka je, kam se cédéčko dostane při dohnání jeho užitečných vlastností do extrému. CD vzniklo jako médium přenosu zvuku dříve neslýchané dynamiky a kvality. Také ale přineslo digitální vzorkování zvuku, tedy nespojitou podstatu jednoznačně spojitého jevu. Pokud tedy budeme požadovat od cédéčka co nejvyšší kvalitu co nejvíce se podobající se spojitosti, nutně se cédéčko obrací ve vývoji a to směrem ke gramofonové desce. Je zjevné, že gramofonové desky opět nabírají na síle. Společně s internetovou distribucí hudby pomalu začínají vytlačovat cédéčka z trhu.

Zajímavý to chlapík ta gramofonová deska.