Qašení vol. 1

Pivo, to jsem si na slavnostech vratislavického pivovaru Konrád nedal. Přišel jsem totiž za úplně jiným zážitkem. Na jednodenní výstavu Qašení vol. 1 s podtitulem Zkoumání prostoru současným uměním. Vystavovali umělci z oboru Vizuální komunikace FA TUL a tajemné skupiny Prostor S. Ke své tvorbě využili prostory staré spilky (prostoru pro kvašení piva) pivovaru, která se dnes již nepoužívá.

V rámci pivních slavností byl prostor obtížně dohledatelný a u vstupu do budovy pivovaru nás přivítala značka o hlazeném prostoru. Prostor nebyl hlazený, zhlazený ani ohlazený, ale chlazený a byla v něm dobrá kosa. Vrata ústila do chodby zakryté starým kusem hadru, aby chlad neunikal. Všude byla vlhkost i notná dávka špíny. Na levé stěně vedly trubky, ze kterých cosi kapalo a teklo po podlaze. Uprostřed chodby trubky polykala černá díra.

Překřížili jsme  jinou chodbu, která je dnes ještě v používání, byla o něco méně špinavá. Za prosklenými dveřmi nás čekala další z těch špinavých. Osvětlení zesláblo. Doprava odbíhaly uličky, které člověka lákaly k návštěvě nejniternějších útrob pivovaru. Naneštěstí je Petr Hostaš, který za tímto projektem stojí, uzavřel páskou.

Vstoupili jsme do Spilky. Hned zkraje stál na stole počítač a několik monitorů. Přišli jsme ještě brzy a umělci své projekty teprve dolaďovali. To byla velká škoda, protože jsem neměl možnost sledovat třeba video-mappingový VJ-ing. Naštěstí jsem mohl přichystaný materiál okusit alespoň z příprav. I tak mě nepřipravenost prostoru, který mohl být otevřen pouze několik hodin, mrzela.

Po schodech se vyšlo do vyššího patra, ve kterém bylo umístěno 18 kádí na kvašení piva. Někteří z umělců umístili své instalace přímo do nich, ostatní vedle nich. Celý prostor byl temný, osvětlovaly ho pouze jednotlivé práce.

Mnozí z umělců využili ve svém díle dataprojektor. Díky vysoké vlhkosti jejich paprsky prořezávali prostor a my zapomněli, že jsme vlastně uvnitř pivovaru. Tohle byl úplně jiný prostor, plný tmy a barev. Od úst nám vycházela pára, jen kdybychom ji mohli vidět.

Místnost byla veliká, až obrovská. Člověku ale připadala malá. Musel jsem myslet na to, jak umělci po žebřících lezou do tři metry hlubokých kádí, aby zde umístili své objekty. V hlavě jsem měl jinak relativně prázdno a vůbec jsem neměl potřebu hodnotit, zda se mi ten nebo ten emitor světla líbí, nebo ne.

Pozoroval jsem, jak prostorem prochází několik prvních návštěvníků, již nepřevyšovali počet umělců, kteří ještě dolaďovali poslední detaily instalací. Jejich stíny se šouraly na ochozu kolem kádí. Jejich snahy zachytit díla fotoaparátem s bleskem nebo maličkým kompaktem…

Některé exponáty byly interaktivní, jen bylo ve tmě obtížné postřehnout jejich ovládací prvky. Celé prostředí bylo spíš prosté, člověku umožnilo přepnout smysly do jakéhosi pravěkého módu a zkoumat v jeskyni difrakční vlastnosti světla.

Barevnost spojovala téměř všechny exponáty. Stejně tak vysoká míra jejich abstrakce a obvykle i minimalismu. To vše ve mně paradoxně vzbuzovalo příjemný pocit. Divné ticho, chlad i samota.

Moje návštěva se chýlila ke konci. Přemýšlel jsem o kýčovitosti pivní pupkovaté kultury, která se odehrávala venku. Jednou z hvězd večerního programu byl Kabát revival. Nedávno pivovar uvolnil amatérsky působící fotografie nahých slečen pózujících na paletách s pivem. Pupkaři i jejich ženy to na facebooku přijali s nadšením.

Naproti tomu stála mladá štíhlá alternativa místních umělců, o jejichž existenci má málokdo tušení. Jejich dílo, byť se převážně zaměřilo jen na tři barvy, mne uvrhlo do relaxovaného stavu a zasloužilo by si větší pozornost. Výstava ukázala, že navzdory tomu, jak se tomu naše kultura snaží bránit, máme kolem sebe spoustu zajímavých lidí, kteří jsou schopní nás vytáhnout z hlubokého panelákového bahna, ve kterém se naše společnost topí až po krk.

K této výstavě bych měl snad jednu výtku. Reagovala pouze na bezprostřední fyzický prostor a jeho vnitřní hodnotu a širší kontext pivovaru přehlížela. Na výstavě jsem neviděl (nebo přehlédl) odkaz k vaření piva. K vidění sice byla jedna míchačka, ale ta zrovna do nádrže, kde pivo kvasí, přímo nepatří.

Jinak to byl opravdu příjemný nevšední zážitek, který byl s venkovní akcí v obrovském kontrastu. Na jednu stranu je dobře, že stojí proti většinovosti stylu pivo-párek-prsa-Nova, na stranu druhou je to škoda, že poptávka po takových akcích je mizivá. Vždyť i tito umělci mají rádi pivo, tak proč jim nedát prostor se k pivní kultuře také vyjádřit a zapojit se do ní.