Marshall McLuhan nejspíše rád hovořil s technologiemi. Vyptával se jich na tyto otázky:
- Jakou činnost/věc/schopnost zlepšuješ?
- Jakou věc nahrazuješ?
- Co si bereš z minulosti?
- Pokud se vyvineš do extrému, co se z tebe stane?
Je to princip, jakým můžeme poznávat věci kolem sebe. Jejich podstatu, jejich původ, jejich směřování. Je pro mne překvapivé, kolik si technologie vypůjčují z dřívějších časů.
Na hodině jsem se pokusil takto hovořit s kompaktním diskem. Zjistil jsem, že to není vůbec snadné. První otázka má snadnou odpověď: Cédéčko zlepšuje přenos a uchování zvukových záznamů. Později se používá i pro uchování a přenos počítačových dat. Věc která je vytlačena cédéčkem je gramofonová deska a kazeta. Jako placatá kulatá věc je vlastně následovníkem gramofonové desky. Zároveň si bere vzorkování z flašinetu.
Obtížná otázka je, kam se cédéčko dostane při dohnání jeho užitečných vlastností do extrému. CD vzniklo jako médium přenosu zvuku dříve neslýchané dynamiky a kvality. Také ale přineslo digitální vzorkování zvuku, tedy nespojitou podstatu jednoznačně spojitého jevu. Pokud tedy budeme požadovat od cédéčka co nejvyšší kvalitu co nejvíce se podobající se spojitosti, nutně se cédéčko obrací ve vývoji a to směrem ke gramofonové desce. Je zjevné, že gramofonové desky opět nabírají na síle. Společně s internetovou distribucí hudby pomalu začínají vytlačovat cédéčka z trhu.
Zajímavý to chlapík ta gramofonová deska.
Žádné komentáře:
Okomentovat