Kyborg, spojení člověka a stroje, je utopické stvoření budoucnosti. Alespoň to vyčtu z Manifestu kyborgů. Podtitulek to dokresluje: “Věda, technologie a socialistický feminismus ke konci dvacátého století.” Kdo by si myslel, že je Donna trochu na hlavu, má možná pravdu. Ale hned první věta zní: “Tento esej je pokusem vybudovat ironický politický mýtus věrný feminismu, socialismu a materialismu.”
Klíčovým slovem je zde právě to slovíčko ironický. Člověk pak neví, nakolik jsou to skutečné představy a hlavně přání samotné autorky a nakolik by se měl jen smát. Zbytek textu pak vkládá všechny naděje do kyborga. Stvoření, které smaže všechny rozdíly a hranice. Kyborg nás oprostí od našich biologických omezení. Bude nástrojem rovnosti. A to nelze hovořit o rovnosti pohlaví, protože kyborg smaže takové rozdíly, jako je pohlaví, takže už nepůjde rozlišit. Kyborg bude tím Jedním, “autonomním, mocným, Bohem.”
Jistě už někoho ze čtenářů napadlo, že Harawayová zde vlastně definuje Borgy ze Star Treku. Zajímavostí tedy je, že Manifest vznikl ještě před představením Borgů ve Star Treku (1985 vs. 1989). Tedy vše, co její text oslavuje, Star Trek neguje.
I mně připadá, že text cílí odebrat člověku to, co je lidské. Rozdíly, hranice, omezenost našeho vědomí. Kyborg je vlastně negací člověka. Negací všech jeho základních rysů, všeho, co ho odlišuje od zvířat, a zároveň všeho zvířecího. Biologický základ bude pro kyborga pouze hmotou. Vše ostatní bude božské.
Zdroj a citace: HARAWAY, D. Manifest kyborgů: Věda, technologie a socialistický feminismus ke konci dvacátého století, překlad Jolana Navrátilová; vydáno ve sborníku prací Fakulty sociální studií Brněnské univerzity, Sociální studia 7, 2002, s. 51-58; [online]
Žádné komentáře:
Okomentovat