sobota 4. ledna 2014

Předsevzetí pro 2014: Žádné zprávy!

Ze Srovnávacích mediálních studií a Informační vědy ve mně zůstává pocit, že vše, co jsme zkoumali bylo zkažené. Špatné. Zkoumali jsme noviny, internetové portály, televizní zpravodajství. Hromádku neužitečných a nezajímavých věcí. Odteď jim již nebudu věnovat ani vteřinu svého času.

Není to jen problém času, kterým strávím jejich sledováním či čtením. Chtě nechtě mi v hlavě uvíznou i samotné zprávy. Zůstanou nám v ní i největší pitomosti jako "Polívka se obul do insolvenční správkyně, v bankrotu možná neskončí" (aktuální titulek na Novinky.cz). Tenhle titulek mi bude odteď vrtošit v mozku a napadat moje normální myšlenky, jako je příprava na písemky v příštím týdnu.

Inspirací pro mě byla esej Rolfa Dobelliho (zkrácený výtah na The Guardian). V ní zmiňuje hned několik důvodů, proč je "spotřeba" zpráv zbytečná, či dokonce škodlivá záležitost.

Poslední dobou když vidím nějakou zprávu v televizi, posmívám se: "A koho to zajímá?" Ještě lepší otázka je: "A k čemu mi to je?" K čemu vám to je? Proč sledujete zprávy? Protože je to snadné? Jednoduchý stimul pro vaše mozky?

Nenechám se již stresovat zprávičkami. Nemá to smysl. Budu si číst složitější věci, které si zapamatuji. Ze zpráv za minulý měsíc si totiž nepamatuji nic. Ani za minulý týden. Ale pamatuji si několik článků, které jsem si přečetl na Medium.com. Byly obsáhlé a poučné. To zprávičky nejsou. Na mé cestě k moudrosti zprávičky nepředstavují pomocníčky, ale překážky. Je čas se jim vyhnout. Protože jinak bych potřeboval alespoň buldozer, abych je porazil.

Bohužel tohle trošku ospravedlňuje "zprávičková" média. Píší totiž to, co někdo jiný (já) nechce, aby psali. A tak by to mělo být. A je to paradoxní.