neděle 15. prosince 2013

Události

Tohle je osobní: Události (jako ten pořad ČT) jsou fakt špatný. Vnímám to od první chvíle, co vznikly. Prodloužení jednotlivých zpráv nevedlo k lepšímu zpracování tématu, jen vidíme více "omáčky." Osobně mám mnohem raději zprávy ve 20 hodin. Za pět minut se dozvím vše z Událostí a často ještě něco k tomu. Snad každá zpráva v Událostech musí mít zdlouhavý živý vstup, nebo alespoň klikání na tabuli, které působí stejně falešně, jako rohlík z teska.

Minulé pondělí jsme (studenti Informační vědy a srovnávacích mediálních studií oboru Studia nových médií na FF UK) rozebírali hlavní zpravodajské relace českých televizí. Zrovna dvakrát jsme těm zprávám netleskali. Všichni se předtím při rozdělování stanic pro domácí zpracování o Události div nepoprali. Proč ale nikdo z těch, co Události sledovali, na následující hodině neřekl: "Události jsou opravdu dobrým zpravodajským pořadem, který splňuje má očekávání."?

Jeden kolega povídal o reportáži o slevových kartách, která se stala podnětem k sepsání této myšlenky. K čemu je nám taková reportáž? Abychom šli s dobou a taky si takovou kartu pořídili? Ne, takovou reportáž potřebujeme, když nemáme o čem jiném vysílat. 40 minut prostě nenaplníme tak kvalitním obsahem, pokud k tomu nebudeme používat odpovídající úsilí, jaké by si takto dlouhá zpravodajská relace zasloužila. V reportáži se prý také objevila paní, co má deset věrnostních karet v peněžence. Není ta reportáž natočená jenom kvůli ní? Nevznikla tato reportáž v souvislosti s mobilní aplikací společnosti MAFRA a.s. Portmonka?

neděle 1. prosince 2013

Příběhy očima českých televizí

Milujeme příběhy. Je to v nás. Sedět a poslouchat moudrého šamana u večerního ohně. Tedy sedět na gauči a čučet na zprávy. Vlastně jedna a ta samá věc. Je to způsob, jak získáváme informace o světě a učíme se v něm žít. Přežít. Díky tomu, že si umíme efektivně předávat informace mezi jedinci, napříč generacemi a skrz celé dějiny, stojíme tam, kde stojíme. K čemu by byl objev, kdyby ho nikdo neuměl replikovat. K čemu by byl nový nástroj, kdyby ho nikdo neuměl použít. Není tedy divu, že si velká část Čechů večer pustí televizní zprávy.

Milujeme emoce. Čím více emocí nám příběh přináší, tím lépe si ho zapamatujeme. Není tedy divu, že si více jak polovina Čechů sledujících zprávy(zdroj: mediamania.tyden.cz) pustí TV Nova. Nova je strhující. Je úžasná. Emoce stékají po obrazovce. Netvrdím, že emoce jsou jediným důvodem, proč je Nova preferovaným poslem večerních zpráv. Hrají ale důležitou roli. Nikomu pak nelze vyčítat, že se na takové zprávy dívá. Je to otázka naší přirozenosti. A vkusu.

Je špatně, že sledujeme takové braky? Samo o sobě asi ne. Důležitější mi přijde jiná věc: Zprávy, které večer sleduje téměř pětina obyvatelstva, mají obrovskou moc. Významná skupina diváků jedné televize má, podle mého názoru, většinový dopad na české veřejné mínění. Odvážím se říct, že těch necelých 20% obyvatel, co sleduje večer TV Nova, tvoří 80% veřejného mínění v obecnějších názorech jako je stav české ekonomiky (špatný, přece ne?). Proč? Protože taková silná skupina názorově sladěných obyvatel dokáže "nakazit" i ostatní.

Ať chceme nebo ne, nelze zprávy servírovat úplně objektivně. Čisté objektivity prostě nelze dosáhnout. Můžeme se snažit se objektivitě blížit. Stejně jako se můžeme blížit rychlosti světla. Můžeme. Ale neblížíme. Proto než skutečný obraz reality sledujeme ve zprávách spíše "převládající názor." A převládající názory tvoří naši budoucnost. Určují směřování naší zemičky v dalších letech. Nemůžeme stále svalovat vinu na naše politiky. Naši politici jsou volení. Jsou našimi zástupci. Jsou naším zrcadlem. Jen těžko se něco zlepší, pokud se nezlepšíme my. A televize (a média obecně) naše přesvědčení bude jen prohlubovat, protože jen těžko bude vysílat zprávy v jiném názorovém zabarvení, než jaké mají její diváci. To aby o ně nepřišla. O to víc ty komerční. Televize je dalším naším zrcadlem. Jen hodně složitým. Asi proto jsou v ní takové braky.

Oklikou se ještě vrátím k nákupní horečce Andreje Babiše (byť nerad, i negativní reklama je reklama). Bude schopen využít svá média pro podpoření svých vlastních názorů? Nakolik z pozice vlastníka ovlivní obsah zpráv? I předtím byla tato média v soukromých rukách. Jejich vlastnictví bylo otázkou (doufejme) prestiže a možná i zisku (spíše ztráty). Jaký cíl sleduje Andrej? Už se vynořilo několik pochybností - třeba nadprůměrná informovanost jím vlastněných deníků o REP. Otázkou ale zůstává, kam to až může zajít, a jestli se to stane dostatečně nepozorovaně. Stane se jednou z České republiky Colonia Agrofertina Babišina?

Poslední týdny jsem se kvůli jiným zájmům médiím nevěnoval. Cítím ale, že bych se měl zajímat o dění v naší zemi. Jsem jeden z jejích vlastníků. Ale jak je nevědomost osvobozující! Život je o tolik snadnější, když o něm nic nevíme! Nekonečná masáž zpráv přináší do našich myslí jen hory stresu. Není to, jak se měli naši blízcí v práci/ve škole mnohem důležitější, než že nějaký student zahradnictví udělal našemu prezidentovi dárek k adventu a bohužel náš prezident byl kvůli zdravotnímu stavu neschopen tento dar osobně přijmout (TN 30.11.13 21m 30s)? Opravdu potřebujeme tak moc o všem vědět?

neděle 17. listopadu 2013

To VŠE or not to VŠE? (a co @StuNoMe?)

Tato otázka mně provází už od léta. To jsem zakončil Bc. studium na Unicorn College [kolíč]. Fajn, ale kam dál? zeptal jsem se sám sebe na jaře. Long story short, po prázdninách jsem nastoupil na Studia nových médií na FF UK. A zároveň na Informační systémy a technologie na FIS VŠE.

Chtěl jsem totiž využít příležitosti, že mně přijali (což bylo na v @StoNoMe milé překvapení) na obě školy, a že bez poplatků můžu studovat souběžně dvě vysoké školy v navazujícím magisterském programu. VŠE jsem měl jako zálohu, kdyby se mi na Nových médiích nelíbilo.

Dopadlo to tak, že jsem každý den po ránu odcházel z bytu a vracel se většinou ne dřív, než o půlnoci. Kromě studijního a pracovního mám totiž potřebu udržovat asi ne překvapivě i osobní život. Když se pak přiblížily termíny odevzdání nějakých esejí a podobných věcí na VŠE, nedokázal jsem si na ně už udělat čas. Bylo jasné, že něco nestíhám. Mimoto mně na VŠE zajímají nanejvýš dvě přednášky a pracuji tam na jednom zajímavém projektu, i když mu nedávám valné šance na úspěch. Jinak mi předměty z VŠE zaplňují můj kalendář všemožným balastem. A co se personálního obsazení týče, mnohdy mně učí lidi, kteří možná kdysi dávno vylezli ze svých kabinetů, ale už léta se v nich schovávají před skutečným světem.

Oproti tomu stojí Nová média. Studia nových médií jsou na úplně jiné úrovni. Než tam nastoupíš, jen těžko si dokážeš představit, co vlastně se tam studuje a jak to tam vypadá. Ostatně i po dvou měsících na té škole to nedokážu popsat. I tam se jistě najdou věci, které mně ne zrovna baví, ale jsou v menšině. Přínos pro praxi ale mají přinejmenším stejný jako na VŠE (tím myslím, že mají). K tomu mají rozvíjet člověka i v dalších oblastech. Mají mnohem větší rozměr než jen se naučit něco pro praxi. V životě pro mně není podstatné jen to, co umím, nýbrž i to, jaký jsem.

Kapitola sama o sobě jsou moji spolužáci. Na VŠE bych sotva hledal někoho, kdo by znal ty otřesné reklamy na jinak skvělou junikorn kolíč. Na Stunome jsem se jim mohl zasmát snad s každým, komu jsem řekl, odkud přicházím. Nechci zde hanit lidem z ekonomky, jsou přinejmenším v "pohodě" a mnozí z nich jsou skvělí lidé. Ale na fildě se cítím přímo poctěn, že můžu studovat v takovém kolektivu. Vřelý a otevřený přístup mých spolužáků mi dává pocit, že jsem konečně někde, kam opravdu patřím. Kde se nemusím bát hovořit o svých názorech a zapojit se do diskuze. Vážně, je to čest! (Díky lidi.)

Poslední týden jsem tedy na VŠE navštívil jen jednu přednášku, protože mně zajímala, na vše ostatní jsem se vybod. Ta přednáška byla Analýza trhu ICT Petra Koubského. Měl jsem více volného času věnovat se věcem, které jsem nestíhal. Možná jsem taky opět trochu prokrastinoval na Facebooku. Taky jsem si ale konečně odpočinul. Ne, že bych se předtím necítil skvěle, když jsem byl vytížen na maximum. A i teď mám pocit, že jsem nestihl vše, co jsem chtěl. Ale stihl jsem víc a jsem spokojenější.

Myslím, že každému už musí být jasné, kam tohle všechno směřuje: Goodbye VŠE. Byl to obohacující zážitek. Dobrý zážitek. Díky. Konečně vím, jaké to tam je doopravdy, ne když tam chodím jen na obědy. A v těch budu pokračovat. Takže až mě tam uvidíte obědvat v menze, vězte, že zrovna přemýšlím, jaké výběrové předměty si příští semestr zapíšu na @StuNoMe.

PS: Až se mi jednou podaří uchopit Studia nových médií, napíšu o nich víc. Zatím ty Studia studuji. A studuji je. Jestli víte, jak to myslím.

Deník Právo: Jiný svět

předchozím článku jsem mluvil o analýze deníku Právo a jeho zabarvenosti. Stejně jako já postupovalo 20 mých dalších spolužáků u jiných deníků a na pondělní hodině jsme své úsilí zhodnotili. Nebylo překvapením, že Právo bylo jedním z nejméně zabarvených titulů. Rozdíl byl pro mne obrovský. Zmínil jsem to na hodině a zmíním to i teď: Cítil jsem se, jako bych celou dobu žil v jiném světe. Ve světě, kde články nejsou dramatizovány do maximálních extrémů. Svět Práva byl nudný. Měl jsem pocit, že se vlastně nic nedělo. Byl jsem odtržen od světa, o kterém si četli moji kolegové. Uvnitř mě klíčil pocit vyloučení.

Nedokážu a nechci zde prezentovat fakta. Chtěl jsem popsat mé emoce po tom, co všichni prezentovali své závěry o denících. Svět Práva se zdál nudným. Prázdným. Suchým. Šedým. V tu chvíli jsem toužil koupit si MF Dnes a přečíst si o tom, jak koupí Vodňanského kuřete sypu prachy do kapsy Babišovi. Ne, že by mě Právo nebavilo. Ale chtěl jsem žít ve světě, ve kterém se něco děje. Ne v takovém, ve kterém vše "jen" plyne.

neděle 10. listopadu 2013

Tisk: Informace vs. Zábava

Na pondělní hodině Informační vědy a srovnávacích mediálních studií Josefa Šlerky jsme se po pár týdnech přesunuli od internetového zpravodajství k jejich "předobrazu a počátku": tisku, tištěným papírovým novinám. Těžko říct, jestli by zkoumané charakteristiky novinových článků nešly pozorovat i na internetu, v tištěné podobě však mohou být přeci jen o něco znatelnější. To je dáno jejich omezenou formou – ovlivňuje je třeba závěrka a neměnitelnost již vytištěného článku.

Mají novináři rádi Zemana?

Zkoumali jsme články z letošního jara, kdy byla velmi medializovaná kauza uděleni profesury Martinu Putnovi (alias ten s transparentem "Katolické buzny..."). Nakolik redaktoři prezentují holá fakta a nakolik je obohacují o své vlastní názory? To byla otázka, kterou jsem si pokládal já – nechci zde hovořit za účastníky hodiny, abych nezkreslil fakta. Jsem totiž (a nyní píšu s týdenním odstupem) schopen si zapamatovat jen to, jak celou věc vnímám já. Nevím, kam přesně tím pan Šlerka směřoval. Možná na to chtěl přijít sám. Každopádně to byla úrodná hodina.

Zprávy lze podávat neutrálně jen v omezeném rozsahu. Redaktor je totiž velmi limitován a ovlivněn vnějšími i vnitřními vlivy (myslíte, že do zprávy nechce propašovat kousek sebe?). I kdyby článek psal úplně neutrálně, jeho rozsah by mu umožnil vybrat jen určitá fakta, která se do něj vejdou. A stejně jako ve všech odvětvích i zde platí: Nic nelze udělat dokonalé. Ale jen těžko budeme od vydavatelství požadovat dvouletou záruku na skrytou vadu článku.

Pojďme se podívat na otázku, kterou jsem položil v podnadpisu. Na závěr hodiny jsme si totiž udělali "duhový" graf (rozuměj oblouk), na který jsme (rozuměj Šlerka na tabuli) zleva doprava zakreslili jednotlivé deníky podle toho, jak zabarvení jejich článků vykreslovalo prezidenta Zemana. Novinové články nám opravdu hodně napovídaly o tom, jaký je náš prezident.
Dle mého názoru (Vlastně celý článek je můj názor, že?), bylo zabarvení dáno především snahou vše nafukovat a používat pompézní slova a vyhraněné obraty. Strohé prezentování fakt se pak proměňuje v dramatický thriller, kvůli jehož pokračování si další den rádi koupíme nový výtisk daného plátku.

Co si vlastně kupujeme?

Zásadní otázkou je, co od novin očekáváme. Co si chceme koupit. Pokud by nám noviny kvůli přílišnému zabarvování vadily, máme jasnou možnost: Nekoupíme si je. A basta. Věřím v krásná pravidla nabídky a poptávky – kdyby takové noviny nikdo nechtěl, nikdo si je nekoupí. Kolik čtenářů ale věří, že si v novinách čte jen holou pravdu, která přesně odpovídá realitě? Otázka pro výzkum.

Nenaznačuje nám tato situace, že je na trhu místo pro přesné a nezkreslené zpravodajství? Určitě ano, ale jak velký by byl zájem? Jedná se o long-tail?

Právo: Hašek je pučista

Na závěr hodiny nám byla zadána práce na doma: Po čtyři dny v určeném deníku sledovat Babiše a také dění okolo Haška a Sobotky. Mně byl přidělen deník Právo. Pamatuji si, že moje maminka mu ze zvyku stále říká Rudé právo, ale také tvrdí, že je to nejlepší deník u nás. Dříve jsme ale vždy četli spíše Mladou frontu a na vysoké jsem si občas koupil Lidovky nebo Hospodářské noviny. Na Právo jsem nyní pohlížel s nadějí, že zkreslení informace bude minimální.

I byl jsem mile překvapen. Opravdu nepřiměřeného zabarvení jsem se nedočkal. Jistě, nějaký dementní titulek se dal očekávat a byl nalezen. Titulek zakončen "... Hašek se nevzdává" (Právo, 5. 11 .2013, s1–2) jasně říká, že se jedná opravdu o boj na život a na smrt. Nebo "Zeman lustrací líčí na Babiše, tvrdí Schwarzenberg" (Právo, 5. 11. 2013, s2) nám prozrazuje, že pytlák Zeman klade pasti na vysokou zvěř Babiše. Titulky ale nijak nevybočují ze zavedené novinářské praxe 'trošku ten problémek bulvarizovat'.

Soudruh Klaus perlí

Jeden titulek byl ale spíše vulvarizován: "Klaus: Se Zemanem basket, Babiš vnucuje vodní pólo" (Právo, 7. 11. 2013, s2) pod kterým se nachází fotografie billboardu Volebního bloku hlavu vzhůru, na němž je vyobrazen Klaus a Bobošíková. Dlouho jsem hledal, k jakému článku tento titulek vůbec patří a zda se nejedná o tiskovou chybu. Nejedná. "Vážené přítelkyně, vážení přátelé," jak familiérně oslovuje Škromach své posluchače v pořadu Hyde Park (Právo, 8. 11. 2013, s2); pod zmíněným titulkem se píše o tom, že se Klaus objevil na billboardech s Janou Bobošíkovou a jaký na to má Klaus názor. Jen na konci článku je uvedena citace, která s Volebním blokem souvisí maximálně okrajově, ve které Klaus používá přirovnání s basketbalem a vodním pólem, v němž figuruje Zeman, Babiš i Schwarzenberg. Už jenom, že v něm Klaus mluví o posledních dvou zmíněných jako o "soudruzích" jasně ukazuje, že se Klaus už jen ukájel pozorností a snažil se předčit květnatostí vyjadřování soudruha Zemana. Dle mého je celý článek "uvařen" z rozhovoru Václava Klause pro magazín iList, který proběhl ještě před volbami, a návštěvy Klause na Vysoké škole obchodní. Jedná se o takové plnítko ve dvou sloupečcích, slepenec na místě stornované reklamní objednávky spíchnutý za pět minut. Autorem tohoto článku je Jan Martinek. Těžko říct, jestli je i autorem titulku.

Kdo komu pučí

Ve čtyřech výtiscích Práva, které jsem sledoval, je vidět patrný posun ve vyjadřování okolo lánské schůzky (Rozuměj pánové z Haškova křídla strany jedou za pytlákem Zemanem do Lán hovořit o nečem a pak o tom dělají šušky, šušky.) a situaci v ČSSD. Média hovoří o celé situaci jako o puči a Právo o aktérech pokusu odstranit Bohuslava Sobotku z vedení ČSSD jako o "pučistech." Avšak v průběhu týdne je použití tohoto výrazu nahrazováno neutrálnějším "účastníci lánské schůzky." Je totiž výstižnější. V pátečním Právu (8. 11. 2013, s2) o nich hovoří také jako o "odbojné skupině."

Tuším (kvůli své časové vytíženosti vše nesleduji do detailu), že se o setrvání Sobotky ve vedení strany hlasovalo na nějaké schůzi. Bohužel Právo se k tomu již příliš nevrací, takže to pomáhá vykreslovat "účastníky lánské schůzky" jako opravdové pučisty, jako osamělé vzbouřence na lodi jednoty.

Jednota a jednomyslnost jsou zmíněny i v jiném článku ("Pučisté prohráli v Praze i na Zlínsku", Právo, 5. 11. 2013"). Ve kterém se v úvodu píše: "(pražské vedení) Vyjádřilo jednomyslně podporu Bohuslavu Sobotkovi..." A usnesení, že by pučisté měli nabídnout své funkce, "bylo schváleno jednomyslně." Dále se v článku dočteme, že podobně hlasovalo vedení ve Zlíně, kde bylo pro "11 členů krajského výkonného výboru, pouze dva se zdrželi." Zdrželi se proč? Nestartovalo auto? Asi se zdrželi hlasování – nebylo to náhodou proto, že s ním nesouhlasili? Každopádně by mě zajímalo jak moc "jednomyslné" bylo to dříve zmíněné hlasování v Praze. Jednomyslnost se ale nedá měřit!

Za všechno můžou politici

Přestože ve článcích, které jsem v rámci průzkumu přečetl, padlo několik zabarvených výrazů ("bouřil"), většinou se redaktoři drželi neutrálního vyjadřování ("řekl, uvedl, odkázal"). Na rozdíl od dotazovaných politiků! Jejich citovaná vyjádření jsou plná šťavnatých frází, kterými se snaží učinit zajímavými. Absolutním králem je Zeman – rozhovor sním je v Právu z 5. 11. –, ale spousta mu šlape na paty. Těžko se pak divit, že redaktoři vybírají pro otištění právě ty nejpompéznější citáty a přejímají výrazy v nich obsažené ("puč, pučisté, lánská schůzka".) Redakci Práva bych ale spíše pochválil, můj zvýrazňovač dopadl jen na několik málo řádků, u nichž je navíc mnohdy zaslouženost podkreslení růžovou diskutabilní.