Na pondělní hodině Informační vědy a srovnávacích mediálních studií Josefa Šlerky jsme se po pár týdnech přesunuli od internetového zpravodajství k jejich "předobrazu a počátku": tisku, tištěným papírovým novinám. Těžko říct, jestli by zkoumané charakteristiky novinových článků nešly pozorovat i na internetu, v tištěné podobě však mohou být přeci jen o něco znatelnější. To je dáno jejich omezenou formou – ovlivňuje je třeba závěrka a neměnitelnost již vytištěného článku.
Mají novináři rádi Zemana?
Zkoumali jsme články z letošního jara, kdy byla velmi medializovaná kauza uděleni profesury Martinu Putnovi (alias ten s transparentem "Katolické buzny..."). Nakolik redaktoři prezentují holá fakta a nakolik je obohacují o své vlastní názory? To byla otázka, kterou jsem si pokládal já – nechci zde hovořit za účastníky hodiny, abych nezkreslil fakta. Jsem totiž (a nyní píšu s týdenním odstupem) schopen si zapamatovat jen to, jak celou věc vnímám já. Nevím, kam přesně tím pan Šlerka směřoval. Možná na to chtěl přijít sám. Každopádně to byla úrodná hodina.
Zprávy lze podávat neutrálně jen v omezeném rozsahu. Redaktor je totiž velmi limitován a ovlivněn vnějšími i vnitřními vlivy (myslíte, že do zprávy nechce propašovat kousek sebe?). I kdyby článek psal úplně neutrálně, jeho rozsah by mu umožnil vybrat jen určitá fakta, která se do něj vejdou. A stejně jako ve všech odvětvích i zde platí: Nic nelze udělat dokonalé. Ale jen těžko budeme od vydavatelství požadovat dvouletou záruku na skrytou vadu článku.
Pojďme se podívat na otázku, kterou jsem položil v podnadpisu. Na závěr hodiny jsme si totiž udělali "duhový" graf (rozuměj oblouk), na který jsme (rozuměj Šlerka na tabuli) zleva doprava zakreslili jednotlivé deníky podle toho, jak zabarvení jejich článků vykreslovalo prezidenta Zemana. Novinové články nám opravdu hodně napovídaly o tom, jaký je náš prezident.
Dle mého názoru (Vlastně celý článek je můj názor, že?), bylo zabarvení dáno především snahou vše nafukovat a používat pompézní slova a vyhraněné obraty. Strohé prezentování fakt se pak proměňuje v dramatický thriller, kvůli jehož pokračování si další den rádi koupíme nový výtisk daného plátku.
Co si vlastně kupujeme?
Zásadní otázkou je, co od novin očekáváme. Co si chceme koupit. Pokud by nám noviny kvůli přílišnému zabarvování vadily, máme jasnou možnost: Nekoupíme si je. A basta. Věřím v krásná pravidla nabídky a poptávky – kdyby takové noviny nikdo nechtěl, nikdo si je nekoupí. Kolik čtenářů ale věří, že si v novinách čte jen holou pravdu, která přesně odpovídá realitě? Otázka pro výzkum.
Nenaznačuje nám tato situace, že je na trhu místo pro přesné a nezkreslené zpravodajství? Určitě ano, ale jak velký by byl zájem? Jedná se o long-tail?
Právo: Hašek je pučista
Na závěr hodiny nám byla zadána práce na doma: Po čtyři dny v určeném deníku sledovat Babiše a také dění okolo Haška a Sobotky. Mně byl přidělen deník Právo. Pamatuji si, že moje maminka mu ze zvyku stále říká Rudé právo, ale také tvrdí, že je to nejlepší deník u nás. Dříve jsme ale vždy četli spíše Mladou frontu a na vysoké jsem si občas koupil Lidovky nebo Hospodářské noviny. Na Právo jsem nyní pohlížel s nadějí, že zkreslení informace bude minimální.
I byl jsem mile překvapen. Opravdu nepřiměřeného zabarvení jsem se nedočkal. Jistě, nějaký dementní titulek se dal očekávat a byl nalezen. Titulek zakončen "... Hašek se nevzdává" (Právo, 5. 11 .2013, s1–2) jasně říká, že se jedná opravdu o boj na život a na smrt. Nebo "Zeman lustrací líčí na Babiše, tvrdí Schwarzenberg" (Právo, 5. 11. 2013, s2) nám prozrazuje, že pytlák Zeman klade pasti na vysokou zvěř Babiše. Titulky ale nijak nevybočují ze zavedené novinářské praxe 'trošku ten problémek bulvarizovat'.
Soudruh Klaus perlí
Jeden titulek byl ale spíše vulvarizován: "Klaus: Se Zemanem basket, Babiš vnucuje vodní pólo" (Právo, 7. 11. 2013, s2) pod kterým se nachází fotografie billboardu Volebního bloku hlavu vzhůru, na němž je vyobrazen Klaus a Bobošíková. Dlouho jsem hledal, k jakému článku tento titulek vůbec patří a zda se nejedná o tiskovou chybu. Nejedná. "Vážené přítelkyně, vážení přátelé," jak familiérně oslovuje Škromach své posluchače v pořadu Hyde Park (Právo, 8. 11. 2013, s2); pod zmíněným titulkem se píše o tom, že se Klaus objevil na billboardech s Janou Bobošíkovou a jaký na to má Klaus názor. Jen na konci článku je uvedena citace, která s Volebním blokem souvisí maximálně okrajově, ve které Klaus používá přirovnání s basketbalem a vodním pólem, v němž figuruje Zeman, Babiš i Schwarzenberg. Už jenom, že v něm Klaus mluví o posledních dvou zmíněných jako o "soudruzích" jasně ukazuje, že se Klaus už jen ukájel pozorností a snažil se předčit květnatostí vyjadřování soudruha Zemana. Dle mého je celý článek "uvařen" z rozhovoru Václava Klause pro magazín iList, který proběhl ještě před volbami, a návštěvy Klause na Vysoké škole obchodní. Jedná se o takové plnítko ve dvou sloupečcích, slepenec na místě stornované reklamní objednávky spíchnutý za pět minut. Autorem tohoto článku je Jan Martinek. Těžko říct, jestli je i autorem titulku.
Kdo komu pučí
Ve čtyřech výtiscích Práva, které jsem sledoval, je vidět patrný posun ve vyjadřování okolo lánské schůzky (Rozuměj pánové z Haškova křídla strany jedou za pytlákem Zemanem do Lán hovořit o nečem a pak o tom dělají šušky, šušky.) a situaci v ČSSD. Média hovoří o celé situaci jako o puči a Právo o aktérech pokusu odstranit Bohuslava Sobotku z vedení ČSSD jako o "pučistech." Avšak v průběhu týdne je použití tohoto výrazu nahrazováno neutrálnějším "účastníci lánské schůzky." Je totiž výstižnější. V pátečním Právu (8. 11. 2013, s2) o nich hovoří také jako o "odbojné skupině."
Tuším (kvůli své časové vytíženosti vše nesleduji do detailu), že se o setrvání Sobotky ve vedení strany hlasovalo na nějaké schůzi. Bohužel Právo se k tomu již příliš nevrací, takže to pomáhá vykreslovat "účastníky lánské schůzky" jako opravdové pučisty, jako osamělé vzbouřence na lodi jednoty.
Jednota a jednomyslnost jsou zmíněny i v jiném článku ("Pučisté prohráli v Praze i na Zlínsku", Právo, 5. 11. 2013"). Ve kterém se v úvodu píše: "(pražské vedení) Vyjádřilo jednomyslně podporu Bohuslavu Sobotkovi..." A usnesení, že by pučisté měli nabídnout své funkce, "bylo schváleno jednomyslně." Dále se v článku dočteme, že podobně hlasovalo vedení ve Zlíně, kde bylo pro "11 členů krajského výkonného výboru, pouze dva se zdrželi." Zdrželi se proč? Nestartovalo auto? Asi se zdrželi hlasování – nebylo to náhodou proto, že s ním nesouhlasili? Každopádně by mě zajímalo jak moc "jednomyslné" bylo to dříve zmíněné hlasování v Praze. Jednomyslnost se ale nedá měřit!
Za všechno můžou politici
Přestože ve článcích, které jsem v rámci průzkumu přečetl, padlo několik zabarvených výrazů ("bouřil"), většinou se redaktoři drželi neutrálního vyjadřování ("řekl, uvedl, odkázal"). Na rozdíl od dotazovaných politiků! Jejich citovaná vyjádření jsou plná šťavnatých frází, kterými se snaží učinit zajímavými. Absolutním králem je Zeman – rozhovor sním je v Právu z 5. 11. –, ale spousta mu šlape na paty. Těžko se pak divit, že redaktoři vybírají pro otištění právě ty nejpompéznější citáty a přejímají výrazy v nich obsažené ("puč, pučisté, lánská schůzka".) Redakci Práva bych ale spíše pochválil, můj zvýrazňovač dopadl jen na několik málo řádků, u nichž je navíc mnohdy zaslouženost podkreslení růžovou diskutabilní.
Žádné komentáře:
Okomentovat