pondělí 19. května 2014

Konec duševního vlastnictví, den 1.

Vlastně již žádná změna nenastává, dopředu oznámené ukončení ochrany autorských práv způsobilo chaos ještě dříve, než vešlo v platnost. Obchody, lékárny i kina zejí prázdnotou, Švýcarsko uzavřelo své hranice, v ulicích se potulují špinavé děti, ve vzduchu je cítit zápach armádou pálených těl...

Obžaloba duševního vlastnictví Normana Stephana Kinselly staví na jasných a srozumitelných argumentech. Vyhovíme obžalobě? Dnešní mentální cvičení zní: Co by se stalo, kdybychom zrušili duševní vlastnictví hned teď? Jaký vliv by to mělo na současnou společnost? Myšlenka samotná je poněkud extrémní. Díkybohu, že uvedená změna nemůže nastat ze dne na den. Vyžadovalo by to dlouhodobější vývoj myšlení.

Když se řekne autorská práva, každý si nejspíš vzpomene maximálně na Uložto. Duševní vlastnictví ale dosahuje mnohem dále, než jen na hollywoodskou produkci. Výrazně významnější pro dnešní společnost jsou patenty. Patenty jsou dnes způsobem, jakým je chráněna investice do výzkumu a inovace. Patentová ochrana umožňuje majiteli svůj vynález velice dobře zpeněžit. Je to odměna za jeho práci. Je přiměřená?

Stejně tak jsou autorská práva odměnou i umělcům, kteří mají výhradní právo svůj nápad zpeněžit. Co by se stalo, kdybychom tento kanál zpeněžení umělcům, vynálezcům a ostatním "duševním vlastníkům" odebrali? Kam by se pak tito pánové odebrali? A upadl by svět do chaosu?

Doufejme, že neupadl. Snad by se výrobci pokusili co nejdéle udržet svůj příjem a vyrábět a prodávat svůj výrobek, než by padělatelé (kteří by však už nemohli být nazváni padělateli) začali vyrábět a prodávat tu samou věc levněji, ve stejné kvalitě. Možná by dokonce tu samou věc vylepšili a prodávali její lepší verzi a ještě levněji. Spousta právníků by asi přišlo o práci, ale třeba by si našli zaměstnání jinde. Vznikala by nová pracovní místa v podnicích, které by rozjely výrobu naklonovaných neznačkových produktů.

Nehledě na to, jestli by zůstala zachována ochrana alespoň značky výrobce, zákazník by však měl o trochu práce navíc. Najednou by si musel vybírat z nesmyslně velkého množství téměř totožných produktů. Nízká cena kvalitních produktů by ho mátla. (Všichni politici a zaměstnanci státní zprávy by postupem časem skončili za mřížemi za předražený nákup.)

Vznikla by hospodářská bublina, další průmyslová revoluce. Revoluční přerozdělení bohatství. O výzkum bychom se pár let také nemuseli obávat, všichni by totiž zkoumali metody, jak ochránit svoje duševní vlastnictví bez použití práva. Hippie vláda by pak tyto metody zakázala jako nemorální. Nové způsoby myšlenkového uspořádání [hmoty] přece musí být dostupné každému.

Byť někomu může dnes připadat myšlenka zrušení duševního vlastnictví jako perverzní, ne nutně by se jednalo o negativní změnu. Zvlášť pokud by ta změna probíhala pozvolně – zkracovala by se doba ochrany autorskými právy. Podle Kinselly by se dala současná forma, jakou je chráněno duševní vlastnictví – tedy vyhrazením práv na úrovni legislativy, považovat za perverzní. Zasahuje totiž do vlastnických práv člověka. Na své vlastní kopírce nesmím na svůj vlastní papír okopírovat svůj vlastní výtisk knihy a po té ho třeba prodat. To, že někdo napíše a vydá knihu s vyhrazenými právy, omezuje vykonávání mých vlastních vlastnických práv. A teď co je perverznější?

Konec patentové ochrany by rozhodně neznamenal konec výzkumu, vývoje a inovací produktů. Rozvoj přeci probíhal i před patentovou ochranou. Stejně tak by to nepoložilo zábavní průmysl. Jen by to znamenalo společenskou transformaci. Revoluci. Nové uspořádání. Nový řád. A podobně. Nový úděl. Novou budoucnost. Úsvit rovnováhy. Svobodu. Nový počátek. Zázrak. Nirvanu.