úterý 14. ledna 2014

Recyklace odpadu: Internetové deníky

Internetové deníky se chovají spíše jako agregátor zpráv, než jako tvůrce vlastního obsahu. To jsme zjistili během krátkého výzkumu internetových médií. V říjnu jsme se internetovým deníkům věnovali na hodinách Informační vědy a Srovnávacích mediálních studií. Naprosto zřejmá věc, že obsah napříč zpravodajskými servery je v podstatě totožný, se potvrdila.

Jak si představuji práci redaktora takového serveru: Dostanu zprávičku od ČTK a rychle ji přebásním vlastními slovy. V zabarvení, které odpovídá naladění média – tedy agresivně a levicově, pokud píšu pro Novinky, probabišovsky pokud píšu pro iDnes (toto tvrzení je spíš ilustrační, protože probabišovské zabarvení se spíš nepotvrdilo). Přidám něco negativní nálady, špetku soli a pepře. Rychle to frknu na web, abych byl první. V další fázi potom sleduji střídavě statistiky čtenosti mého článku, abych pohonil ego, a další zpravodajské servery, jestli náhodou nepřišly na nějakou novinku ohledně tématu článku. V tom případě text aktualizuji a vydám ho s pozměněným titulkem aby vypadal jako nová zpráva, i kdybych v článku změnil jen jedinou větu.

V různých médiích se tento postup liší. Když pracuji pro regionální deník, tak dostanu zprávičku od policejní mluvčí. Pokud je v kanclu velká nuda, půjdu se na tu hořící popelnici podívat. Když pracuji v bulváru, počkám až mi nějaká celebrita pošle nějaké "uniklé" fotografie. Když pracuji ve veřejnoprávním médiu, počkám až mi zprávu pošle Reuters. Nebo si něco přečtu na webu The Guardian. Taky rešerši udělám větší, nepodívám se jen na Wiki a na konkurenční média (žádná nejsou), ale i na zahraniční zpravodajské weby. Když pro Rozhlas.cz, tak tomu věnuji hodně času a spolupracuji s kolegy.

Jistě v tom je trošku nadsázky, jako vždy, ale nepřijde mi, že bych byl tak daleko od pravdy. Takhle se kvalitní obsah udělat nedá. Spoustu obsahu generuje ČTK. Ten se pak různě překrucuje podle principu "jedna paní povídala." Kdybychom chtěli opravdu kvalitní články, kolik by jich jednotlivé deníky dokázali vyprodukovat? Mé přání by bylo zvýšit podíl kvality na úkor kvantity tak 10×.

Většina zpravodajských serverů je placena reklamou. Veřejnoprávní z daní a koncesionářských poplatků. Služby jako Flattr se prosazují špatně. Servery vás buzerují za používání AdBlock, ale nenabízejí alternativu. Místo složité detekce AdBlocku, co takhle vymyslet jiný monetizační systém? Ale to by nejdřív musel být zajímavý obsah. Kdybyste měli v monitoru zdířku na drobné, komu byste vhodili nějakou korunu? Za jaký obsah bychom byli ochotní platit?

Na závěr ještě video, ve kterém Josef Šlerka shrnuje výsledky našeho průzkumu:



sobota 11. ledna 2014

Nemáme staré moderátory!

Problém: Moderátoři Událostí jsou řádově o 10 až 15 let mladší, než moderátoři hlavních zpravodajských relací v západních televizích. Já říkám: Toto není problém. Josef Šlerka říká: Je to k zamyšlení, předal bych tuto informaci České televizi. Já říkám: Kdyby na západě skákali z okna, skočíme taky?

Při zkoumání věku moderátorů televizních zpráv se podařilo ověřit hypotézu, že jsou u nás moderátoři výrazně mladší než na západě. Můžeme si říct: Nevážíme si stáří. Nebo: Diskriminujeme. Nebo: Vraždíme koťátka. Ne, to vlastně nemůžeme. Vyhněme se ukvapeným závěrům a přemýšlejme, co to znamená.

Výběr moderátora pro televizní zprávy je pečlivě prováděnou "akcí" a je mu přisuzována veliká váha. Tito "čteči zpráv" mají vysoké společenské postavení a stávají se z nich celebrity. Ano, jsou to známé tváře, protože se na ně lidé dívají pravidelně u večeře. Jistě, jsou to pravděpodobně špičky oboru. Ale jakého?

Zkrátím to nadsázkou: moderátoři zpráv přišli ke slávě jak slepý k houslím. Sklízejí ovace za těžkou dřinu celého zpravodajského týmu. Nezlehčuji jejich práci, ale rozhodně zlehčuji jejich důležitost. Ta je nadsazená. Je nezasloužená. Naše pozornost upřená na jejich věk je vlastně úplně nepodstatná.

Klíčové je, co je předmětem samotných zpráv. Čí svět vlastně prezentují. Česká televize by měla vysílat zprávy, které budou vyváženě vybrané pro všechny vrstvy obyvatelstva. To, že je prezentují mladí lidé, pak vychází z toho, kdo nejlépe udrží naši pozornost. Je to jen reakce na fungování naší společnosti.

Při hledání myšlenek k tomuto článku jsem zjistil, že Aneta Savarová na vysoké pózovala na mírně lechtivých fotografiích a že je příznivcem alternativní medicíny. A spoustu jiných věcí o téhle údajně sexy moderátorce. Proč to lidi vůbec zajímá? Chtějí vědět to samé o prodavačce, co jim právě váží salámový nářez?

Zkuste si místo jmen v titulcích představit profese. A pak je zaměnit za jinou profesi. Třeba místo "Milan Baroš bije přítelkyni" si představte "Fotbalista bije přítelkyni." A pak "Číšník bije přítelkyni." Proč mi, proboha, přijde titulek s Barošem nejzajímavější?

Od původního tématu jsem poněkud odběhl. Ale na závěr tedy: Výběr moderátora je čistě racionální věc. Vzhled zkrátka hraje v lidském myšlení velice důležitou roli. A vybírat moderátory podle vzhledu mi přijde logické. Vždyť na ně někdy je i nepřetržitý minutový záběr! A komu se to nelíbí, ať poslouchá rádio. Tečka.

Jste hezcí, huba vám mele a umíte se dotýkat interaktivní obrazovky? Naše televize vás potřebuje!

sobota 4. ledna 2014

Předsevzetí pro 2014: Žádné zprávy!

Ze Srovnávacích mediálních studií a Informační vědy ve mně zůstává pocit, že vše, co jsme zkoumali bylo zkažené. Špatné. Zkoumali jsme noviny, internetové portály, televizní zpravodajství. Hromádku neužitečných a nezajímavých věcí. Odteď jim již nebudu věnovat ani vteřinu svého času.

Není to jen problém času, kterým strávím jejich sledováním či čtením. Chtě nechtě mi v hlavě uvíznou i samotné zprávy. Zůstanou nám v ní i největší pitomosti jako "Polívka se obul do insolvenční správkyně, v bankrotu možná neskončí" (aktuální titulek na Novinky.cz). Tenhle titulek mi bude odteď vrtošit v mozku a napadat moje normální myšlenky, jako je příprava na písemky v příštím týdnu.

Inspirací pro mě byla esej Rolfa Dobelliho (zkrácený výtah na The Guardian). V ní zmiňuje hned několik důvodů, proč je "spotřeba" zpráv zbytečná, či dokonce škodlivá záležitost.

Poslední dobou když vidím nějakou zprávu v televizi, posmívám se: "A koho to zajímá?" Ještě lepší otázka je: "A k čemu mi to je?" K čemu vám to je? Proč sledujete zprávy? Protože je to snadné? Jednoduchý stimul pro vaše mozky?

Nenechám se již stresovat zprávičkami. Nemá to smysl. Budu si číst složitější věci, které si zapamatuji. Ze zpráv za minulý měsíc si totiž nepamatuji nic. Ani za minulý týden. Ale pamatuji si několik článků, které jsem si přečetl na Medium.com. Byly obsáhlé a poučné. To zprávičky nejsou. Na mé cestě k moudrosti zprávičky nepředstavují pomocníčky, ale překážky. Je čas se jim vyhnout. Protože jinak bych potřeboval alespoň buldozer, abych je porazil.

Bohužel tohle trošku ospravedlňuje "zprávičková" média. Píší totiž to, co někdo jiný (já) nechce, aby psali. A tak by to mělo být. A je to paradoxní.