neděle 17. listopadu 2013

Deník Právo: Jiný svět

předchozím článku jsem mluvil o analýze deníku Právo a jeho zabarvenosti. Stejně jako já postupovalo 20 mých dalších spolužáků u jiných deníků a na pondělní hodině jsme své úsilí zhodnotili. Nebylo překvapením, že Právo bylo jedním z nejméně zabarvených titulů. Rozdíl byl pro mne obrovský. Zmínil jsem to na hodině a zmíním to i teď: Cítil jsem se, jako bych celou dobu žil v jiném světe. Ve světě, kde články nejsou dramatizovány do maximálních extrémů. Svět Práva byl nudný. Měl jsem pocit, že se vlastně nic nedělo. Byl jsem odtržen od světa, o kterém si četli moji kolegové. Uvnitř mě klíčil pocit vyloučení.

Nedokážu a nechci zde prezentovat fakta. Chtěl jsem popsat mé emoce po tom, co všichni prezentovali své závěry o denících. Svět Práva se zdál nudným. Prázdným. Suchým. Šedým. V tu chvíli jsem toužil koupit si MF Dnes a přečíst si o tom, jak koupí Vodňanského kuřete sypu prachy do kapsy Babišovi. Ne, že by mě Právo nebavilo. Ale chtěl jsem žít ve světě, ve kterém se něco děje. Ne v takovém, ve kterém vše "jen" plyne.