úterý 20. května 2014

Sluníčkový Manifest kyborgů Donny Harawayové

Kyborg, spojení člověka a stroje, je utopické stvoření budoucnosti. Alespoň to vyčtu z Manifestu kyborgů. Podtitulek to dokresluje: “Věda, technologie a socialistický feminismus ke konci dvacátého století.” Kdo by si myslel, že je Donna trochu na hlavu, má možná pravdu. Ale hned první věta zní: “Tento esej je pokusem vybudovat ironický politický mýtus věrný feminismu, socialismu a materialismu.”

Klíčovým slovem je zde právě to slovíčko ironický. Člověk pak neví, nakolik jsou to skutečné představy a hlavně přání samotné autorky a nakolik by se měl jen smát. Zbytek textu pak vkládá všechny naděje do kyborga. Stvoření, které smaže všechny rozdíly a hranice. Kyborg nás oprostí od našich biologických omezení. Bude nástrojem rovnosti. A to nelze hovořit o rovnosti pohlaví, protože kyborg smaže takové rozdíly, jako je pohlaví, takže už nepůjde rozlišit. Kyborg bude tím Jedním, “autonomním, mocným, Bohem.”

Jistě už někoho ze čtenářů napadlo, že Harawayová zde vlastně definuje Borgy ze Star Treku. Zajímavostí tedy je, že Manifest vznikl ještě před představením Borgů ve Star Treku (1985 vs. 1989). Tedy vše, co její text oslavuje, Star Trek neguje.

I mně připadá, že text cílí odebrat člověku to, co je lidské. Rozdíly, hranice, omezenost našeho vědomí. Kyborg je vlastně negací člověka. Negací všech jeho základních rysů, všeho, co ho odlišuje od zvířat, a zároveň všeho zvířecího. Biologický základ bude pro kyborga pouze hmotou. Vše ostatní bude božské.

Zdroj a citace: HARAWAY, D. Manifest kyborgů: Věda, technologie a socialistický feminismus ke konci dvacátého století, překlad Jolana Navrátilová; vydáno ve sborníku prací Fakulty sociální studií Brněnské univerzity, Sociální studia 7, 2002, s. 51-58; [online]

pondělí 19. května 2014

Konec duševního vlastnictví, den 1.

Vlastně již žádná změna nenastává, dopředu oznámené ukončení ochrany autorských práv způsobilo chaos ještě dříve, než vešlo v platnost. Obchody, lékárny i kina zejí prázdnotou, Švýcarsko uzavřelo své hranice, v ulicích se potulují špinavé děti, ve vzduchu je cítit zápach armádou pálených těl...

Obžaloba duševního vlastnictví Normana Stephana Kinselly staví na jasných a srozumitelných argumentech. Vyhovíme obžalobě? Dnešní mentální cvičení zní: Co by se stalo, kdybychom zrušili duševní vlastnictví hned teď? Jaký vliv by to mělo na současnou společnost? Myšlenka samotná je poněkud extrémní. Díkybohu, že uvedená změna nemůže nastat ze dne na den. Vyžadovalo by to dlouhodobější vývoj myšlení.

Když se řekne autorská práva, každý si nejspíš vzpomene maximálně na Uložto. Duševní vlastnictví ale dosahuje mnohem dále, než jen na hollywoodskou produkci. Výrazně významnější pro dnešní společnost jsou patenty. Patenty jsou dnes způsobem, jakým je chráněna investice do výzkumu a inovace. Patentová ochrana umožňuje majiteli svůj vynález velice dobře zpeněžit. Je to odměna za jeho práci. Je přiměřená?

Stejně tak jsou autorská práva odměnou i umělcům, kteří mají výhradní právo svůj nápad zpeněžit. Co by se stalo, kdybychom tento kanál zpeněžení umělcům, vynálezcům a ostatním "duševním vlastníkům" odebrali? Kam by se pak tito pánové odebrali? A upadl by svět do chaosu?

Doufejme, že neupadl. Snad by se výrobci pokusili co nejdéle udržet svůj příjem a vyrábět a prodávat svůj výrobek, než by padělatelé (kteří by však už nemohli být nazváni padělateli) začali vyrábět a prodávat tu samou věc levněji, ve stejné kvalitě. Možná by dokonce tu samou věc vylepšili a prodávali její lepší verzi a ještě levněji. Spousta právníků by asi přišlo o práci, ale třeba by si našli zaměstnání jinde. Vznikala by nová pracovní místa v podnicích, které by rozjely výrobu naklonovaných neznačkových produktů.

Nehledě na to, jestli by zůstala zachována ochrana alespoň značky výrobce, zákazník by však měl o trochu práce navíc. Najednou by si musel vybírat z nesmyslně velkého množství téměř totožných produktů. Nízká cena kvalitních produktů by ho mátla. (Všichni politici a zaměstnanci státní zprávy by postupem časem skončili za mřížemi za předražený nákup.)

Vznikla by hospodářská bublina, další průmyslová revoluce. Revoluční přerozdělení bohatství. O výzkum bychom se pár let také nemuseli obávat, všichni by totiž zkoumali metody, jak ochránit svoje duševní vlastnictví bez použití práva. Hippie vláda by pak tyto metody zakázala jako nemorální. Nové způsoby myšlenkového uspořádání [hmoty] přece musí být dostupné každému.

Byť někomu může dnes připadat myšlenka zrušení duševního vlastnictví jako perverzní, ne nutně by se jednalo o negativní změnu. Zvlášť pokud by ta změna probíhala pozvolně – zkracovala by se doba ochrany autorskými právy. Podle Kinselly by se dala současná forma, jakou je chráněno duševní vlastnictví – tedy vyhrazením práv na úrovni legislativy, považovat za perverzní. Zasahuje totiž do vlastnických práv člověka. Na své vlastní kopírce nesmím na svůj vlastní papír okopírovat svůj vlastní výtisk knihy a po té ho třeba prodat. To, že někdo napíše a vydá knihu s vyhrazenými právy, omezuje vykonávání mých vlastních vlastnických práv. A teď co je perverznější?

Konec patentové ochrany by rozhodně neznamenal konec výzkumu, vývoje a inovací produktů. Rozvoj přeci probíhal i před patentovou ochranou. Stejně tak by to nepoložilo zábavní průmysl. Jen by to znamenalo společenskou transformaci. Revoluci. Nové uspořádání. Nový řád. A podobně. Nový úděl. Novou budoucnost. Úsvit rovnováhy. Svobodu. Nový počátek. Zázrak. Nirvanu.

úterý 6. května 2014

Cédéčko a lá McLuhan

Marshall McLuhan nejspíše rád hovořil s technologiemi. Vyptával se jich na tyto otázky:

  1. Jakou činnost/věc/schopnost zlepšuješ?
  2. Jakou věc nahrazuješ?
  3. Co si bereš z minulosti?
  4. Pokud se vyvineš do extrému, co se z tebe stane?

Je to princip, jakým můžeme poznávat věci kolem sebe. Jejich podstatu, jejich původ, jejich směřování. Je pro mne překvapivé, kolik si technologie vypůjčují z dřívějších časů.

Na hodině jsem se pokusil takto hovořit s kompaktním diskem. Zjistil jsem, že to není vůbec snadné. První otázka má snadnou odpověď: Cédéčko zlepšuje přenos a uchování zvukových záznamů. Později se používá i pro uchování a přenos počítačových dat. Věc která je vytlačena cédéčkem je gramofonová deska a kazeta. Jako placatá kulatá věc je vlastně následovníkem gramofonové desky. Zároveň si bere vzorkování z flašinetu.

Obtížná otázka je, kam se cédéčko dostane při dohnání jeho užitečných vlastností do extrému. CD vzniklo jako médium přenosu zvuku dříve neslýchané dynamiky a kvality. Také ale přineslo digitální vzorkování zvuku, tedy nespojitou podstatu jednoznačně spojitého jevu. Pokud tedy budeme požadovat od cédéčka co nejvyšší kvalitu co nejvíce se podobající se spojitosti, nutně se cédéčko obrací ve vývoji a to směrem ke gramofonové desce. Je zjevné, že gramofonové desky opět nabírají na síle. Společně s internetovou distribucí hudby pomalu začínají vytlačovat cédéčka z trhu.

Zajímavý to chlapík ta gramofonová deska.